Signal festival 2018

Ve dnech 11. až 14. října 2018 se v ulicích Prahy konal již po šesté festival světla – Signal. Pořadatelé tohoto velmi oblíbeného festivalu si pro své návštěvníky připravili řadu kouzelných instalací a také několik novinek, mezi nejvýznamnější patřila nová festivalová trasa, která vedla ulicemi Karlína. Letošní ročník s názvem Next: 100 měl připomínat oslavy stého výročí vzniku samostatné Československé republiky, které si naše země letos připomíná.

Návštěvníci festivalu si mohli zvolit ze tří tras – z trasy, která vedla historickým centrem města, Karlínem a městskou čtvrtí Vinohrady. Součástí festivalu byli projekce a videomapingy na historických i moderních budovách, 3D projekce i placené galerijní zóny. Návštěvníky tedy čekala pestrá festivalová nabídka, která byla doplněna bohatým doprovodným programem.

Součástí festivalu bylo nespočet informativních stánků, kde si mohli návštěvníci zakoupit mapku či další upomínkové předměty. Mapičky i například svítící balonky bylo také možno zakoupit u hostesek, které jsme mohli najít u téměř každé instalace

Hlavním lákadlem letošního Signal festivalu byla nová trasa, která vedla ulicemi Karlína. Tato trasa nabídla svým návštěvníkům hned pět zastavení. První zastávkou na této trase bylo Karlínské náměstí a projekce na kostel sv. Cyrila a Metoděje s názvem Future Ruins. Autorem je francouzský umělec Romain Tardy. Tato instalace kombinuje digitální projekci na průčelí kostela s dvanácti světelnými sochami. Jejich tvary kopírují v životní velikosti jednotlivé architektonické prvky, které jsou přímo na fasádě kostela. Stříšky, portály a arkýře jsou jakoby náhodně poházeny po zahradě. Tyto prvky představují pozůstatky našeho světa, které jsou nezávislé na čase. Leží tu zdánlivě nepoužívané, ale přesto svítí do tmy.

Dále trasa pokračuje k budově pojišťovny Kooperativa. Na této budově se promítala projekce s názvem Wave od autora, který si říká Hyberbinary. Tuto instalaci tvořilo sto dvacet programovatelných LED tyčí, které prozkoumávalo fyzikální jev vlnění a jeho formy. Tímto způsobem se v hmotě šíří určité změny, č nějaký rozruch. Tyto jevy tvůrci přenášejí do audiovizuální podoby a vzniká tak dílo, které zkoumá svou vlastní formu, a to hlavně z toho důvodu, že světlo i zvuk jsou formou vidění.

Další projekt festivalu se nachází v budově Hauch Galery, která se nachází v ulici Pobřežní. Tento projekt dostal název 216 prepared dc-motors. Tuto instalaci má na svědomí švýcarský umělec, který tvoří pod pseudonymem Zimoun. Pokud jste se chtěli podívat na toto dílo, bylo nutné si předem zakoupit vstupenku online, nebo přímo v každé z pěti galerijních zón. Tato instalace vznikla z 216 kusů stejnosměrných motorů, vatových kuliček a krabic z kartonu. Umělec zde prezentuje přehlídku materiálů, které se běžně používají a vytváří napětí mezi úhlednými modernistickými vzorci a chaotickými životními živly.

Následující projekce byla projekce ve 3D s názvem Biofilms, kterou dostalo na starosti studio Hotaru Visual Guerilla, jehož umělci pocházejí ze Španělska. Musíme si hned na úvod ale říci, že výraz biofilm označuje různorodou strukturu mikroorganismů, které jsou vázány k určitému povrchu a vytvářejí tak novou organickou hmotu. V minulosti bylo už dokázáno, že mikroorganismy jsou skutečně možnou cestou jak vytvářet a udržovat stavební materiály. Obyvatelé už v dobách antiky si všímali, že živočichové, jako například včely či vlaštovky si stavějí svá hnízda, čili obydlí, z přírodních materiálů. Současné stavitelství a architektura se čím dál častěji přiklánějí k trendům udržitelnosti a recyklace. Možná, že už to nepotrvá dlouho a i my budeme žít a pracovat ve stavbách schopných přizpůsobit se klimatickým změnám. Hotaru Visual Guerilla touto projekcí představuje vlastní pohled na tuto futuristickou vizi.

Poslední zastávkou v městské části Karlín byla expozice v budově s názvem Bar/ák, která se nacházela v ulici Za Poříčskou bránou. Tuto projekci vytvořila skupina 3Dsense, která pochází z ČR. Tato skupina vytvořila svůj pohled na gravitační pole černé díry, které je natolik silné, že za horizontem jeho působení neunikne žádná hmota ani světlo. Instalace této skupiny tematizuje vlastnosti tohoto kosmického tělesa a abstraktní silou formuluje sílu, působivost a měřítko tohoto vesmírného fenoménu. Projekce, zvuk, světla a objekty se zde propojují v jeden komplexní celek, který je příhodně zasazený do prostor dvora pavlačového domu.

Tímto tato festivalová trasa končí a my se přesouváme k dalšímu festivalovému dobrodružství, a to na trasu, která vede ulicemi historického centra města.

První projekce začíná na Náměstí Republiky. Je to projekce s názvem Touch od českého umělce Tomáše Dymeše. Tato instalace je čistě interaktivní. Návštěvníci festivalu mohou jediným dotekem vytvořit světelnou spojnici, která představuje právě kontakt, ať už se jedná o kontakt mezilidský nebo o kontakt mezi člověkem a instalací.

Od Náměstí Republiky se spletitými uličkami Starého města propleteme až k Ovocnému trhu, kde nám začíná další instalace s názvem O stádnosti od autora Ivana Kafky. V této instalaci desítky směrových značek ukrývají otázky, které souvisejí s fenoménem davu, či naopak s jedinečností daného jedince a jeho individuality. Značky jsou pokryty reflexní fólií, díky které vznikají zvláštní odlesky. Světlo je tedy pro pana Kafku prostředkem, jak odtrhnout principy fungování jednotlivce v odosobněném stádu.

Od ovocného trhu už je to jen pár kroků ke Staroměstskému náměstí. Zde se promítala projekce s názvem Paralelně spolu, kterou dostaly na starosti Barbora Šlapetová a Lukáš Rittstein. Základem této projekce je podélně rozříznutý automobil. Prapodivný výjev rámuje kruhová záře filmu, který sleduje jednoho z posledních indiánských náčelníků, který se spokojeně prochází uprostřed supermarketu. Tato instalace byla velmi podařenou metaforou současného světa ve kterém se dnešní vyspělé technologie střetávají s pradávným učením a náboženstvím.

Ze Staroměstského náměstí jsme pokračovali do budovy Klementina. Klementinum je spletitý komplex budov, ale hlavní vchod je z průčelí na Mariánském náměstí. V této budově se nacházely dvě instalace. V prostranství nádvoří se nacházela instalace s názvem Aquarium. Tuto instalaci dostalo na starosti polské Studio Marpi. Tato interaktivní instalace byla inspirovaná tím, co se děje pod vodní hladinou. Pomocí umělé inteligence, kterou je tato instalace vybavena se tento „živočich“ snaží navázat kontakt s návštěvníky. Tato instalace je založena na principu machine learning a postupně se přizpůsobuje aktivním divákům, se kterými se snaží reagovat.

Druhou, rozhodně méně povedenou, instalací byla instalace uvnitř Zrcadlové kaple Klementina s názvem Iris. Tento počin ztvárnili umělci ze Spojených států, kteří tvoří pod jménem SOFTlab. Instalaci Iris tvoří sada zrcadel, které zcela příhodně ohraničují prostor Zrcadlové kaple. Zrcadla se otáčejí v reakci na pohyb diváků po prostoru a zároveň v sobě odráží paprsky světla i jednotlivé tóny doprovodné hudby.

Z Klementina se lze pohodlně dostat na další instalaci v Clam-Gallasově paláci, který se nachází v Husově ulici s názvem Nebe na Zemi. Tato instalace je opět od českého dua Richard Loskot a UAII Studio. Tato instalace přenese návštěvníka doslova do Nebe. Umělci se inspirovali prožitkem nočního letu nad mraky. Světlo se nese v oblacích a vytváří v nich barevné nádechy, které jsou doprovázené zvuky. Tyto oblaka jsou tvořena pěnou, které se návštěvníci mohou dle libosti dotýkat. Pokud jste přešli přes nízkou lávku, mohli jste si na kratičký okamžik myslet, že se skutečně procházíte mezi oblaky.

Předposlední instalací na této trase je instalace s názvem Rococo, která se ukrývala v budově Colloredo-Mansfeldského paláce. Tuto projekci vytvořil francouzský umělec Giullaume Marmin. Toto dílo bylo tvořeno 124 na míru upravenými projektory, které si autor sám vyrobil. V temnotě této místnosti můžeme vidět pouze světelné paprsky, které vykreslují roztodivné geometrické tvary. S pomocí těchto paprsků přetváří umělec prostor v živoucí bytost.

Poslední projekce se pohupovala na vlnách Vltavy na Alšově nábřeží. Tuto instalaci s názvem Ne(u)klid, ztvárnil umělec z ČR tvořící pod pseudonymem Verge. Svět kolem nás je tvořen částicemi, které nejsou pro lidské oko viditelné. Jejich konzistence není stálá, a proto je vše v neustálém pohybu. Tato mihotající se instalace má představovat právě tento vnitřní neklid, který panuje ve všech částicích, které tvoří tento svět.

Z centra města se přesouváme na poslední trasu letošního festivalu, která vede ulicemi převážně rezidenční čtvrtí Vinohrady. Na této trase bylo pro návštěvníky připraveno celkem sedm zastavení.

První zastávkou je instalace s názvem Nucleus3 od umělce Ruetstungsschie.de, který pochází z Německa. Tito umělci si vzali jednotlivé architektonické prvky z kostela sv. Ludmily, pomocí kterých vypráví příběh o minulosti, přítomnosti i budoucnosti. Každý divák si tak může vytvořit svůj vlastní příběh, který vyčte z obrazů této projekce.

Dále jsme se přesunuli do sadů Svatopluka Čecha, kde na nás čekala instalace s názvem 3CZ 1234 od autora Obraz – ochránci zvířat. Tuto instalaci měla na starosti nezisková organizace, která byla založena za účelem aktivní a efektivní ochrany zvířat. Divák by si pomocí této instalace měl představit jaké to je, když je zvíře zavřené v kleci a jediným zdrojem světla je chladná blikající žárovka. Právě tyto žárovky symbolizují zvířata, která v těchto klecích musejí žít.

Třetí projekcí na tomto okruhu je Hlídka 1,2/18, která měla své místo na Náměstí Jiřího z Poděbrad od českého umělce XYZ. Tato instalace se inspirovala představou dystopické budoucnosti. Návštěvníci se tak ocitají v prostoru, kde je vše pod neustálým dohledem.

Dále se na tomto okruhu nachází instalace s názvem Stratum od francouzského tvůrce jménem Chevalvert. Více než 90 kovových totemů se postupně rozsvěcí a zhasíná na přání návštěvníků. K tomu slouží pouhý pohyb ruky nad speciálním ovládacím panelem, kterým se tato instalace probudí k životu. Jednotlivé vrstvy světla se tak vrství po celé délce totemů a představují řadu vrstev, které tvoří náš svět.

Následuje projekce v Atriu na Žižkově od českého umělce Michala Škapy. Ve tmě vystupuje silueta člověka i s jeho žílami a nervovou soustavou. Autor tak naráží na neblahou historii žižkovského Atria, která byla plná morových epidemií, válek a upínání se k víře.

Předposlední instalací je Horizont v prostoru Riegrových sadů od uměleckého dua Tomáše Ulricha a Ivo Laudy. Horizont je světelná konstrukce, která se díky svému nepřirozenému deformování jeví jako virtuální objekt. Tento jev je tvořen mechanicky, za pomoci elektrického ovládání snímači vzdálenosti a hluku. Autoři chtěli prostřednictvím této instalace podnítit návštěvníky k zamyšlení se nad hranicí mezi reálným a digitálním světem a jejich vzájemným souladem.

Posledním videomapingem byl SSSSSSpace od umělce _stroy. Tento projekt vyniká díky unikátní kombinaci technologií, které se mísí v site-specific instalaci, v těsné blízkosti památníku, který oslavuje výročí 150 let Sokola. Před divákem se otevírá vizuální jízda napříč vrstvami technik, které se navzájem doplňují, překrývají či vyvracejí a představují možnou utopistickou budoucnost street artu v blízké či vzdálené budoucnosti.

Tímto naše putování po letošním Signal festivalu končí. Některé instalace byli hezčí než ty jiné, některé méně povedené než ty ostatní. Ale i přesto jsme si tento festival jako každým rokem užili a to hlavně netradiční pohled na historické i ty méně známé budovy. Rozhodně už se těšíme na další ročník.

Share

Add a Comment

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

error: Content is protected !!