Pivovar Velké Popovice – domov Velkopopovického kozla

Velké Popovice jsou malebná vesnička nedaleko Prahy. Historie místního pivovaru se začíná psát už v roce 1874, kdy pivovar zakládá baron František Ringhoffer. Tradice vaření piva je ve Velkopopovickém pivovaru už více než 130 let. Značka Velkopopovický Kozel představuje šťastné spojení tradice s moderními podnikovými trendy.

Zrození Velkopopovického pivovaru je spojeno s osobností Františka Ringhoffera, ovšem kořeny sahají daleko hlouběji do minulosti, a to až do poloviny 18. století, kdy se narodil Franz Ringhoffer, dědeček zakladatele pivovaru. Za časů Marie Terezie se Franz vyučil ve Vídni kotlářem a na tovaryšském vandru došel až do Prahy kde v roce 1781 složil mistrovskou zkoušku. Poté si v Platnéřské ulici založil mědikoveckou dílnu, kde kromě kotlíků a nádobí vyráběl i pivovarnické pánve – jako první je zhotovil pro pivovar Strahovského kláštera v roce 1773. Tomuto řemeslu vyučil i syna Josefa, který v roce 1820 přikoupil v Kamenici u Velkých Popovic mlýn, který přestavěl na hamr a zde tavil měď a pro svou pražskou dílnu zde vyráběl polotovary. Počátkem 40. let 19. století převzal štafetu František, nejstarší syn Josefa Ringhoffera. Ten v roce 1845 v nové dílně na Mariánském náměstí vyrobil první zařízení parní vany. V roce 1848 byla výroba přenesena na Nové Město pražské. V tomtéž roce získal císařské privilegium pro výrobu všech druhů měděného zboží a strojů.

V roce 1852 zakoupil František Ringhoffer pro své strojní impérium pozemek na Smíchově. V této době zuřila v Čechách průmyslová revoluce a světem hýbaly nové technologie a parní stroje. Nejprve na zdejším pozemku nechal postavit továrnu na vagóny a kotlárnu k nimž časem připojil další provozy (slévárnu železa strojírnu, montovnu vagónů a parní válcovnu).

Založení pivovaru

V roce 1870 přikoupil František Ringhoffer další panské državy, vč. Velkých Popovic. Jeho součástí býval i panský pivovar s mlýnem, spilkou a hvozdem. Tehdy zde v pivovaru vařili pivo Hýzrtové z Chodů. Rozhodnutí vybudovat nový pivovar ve Velkých Popovicích bylo ovlivněno hlavně tím, že v okolí budoucího pivovaru byl zdroj vysoce kvalitní pramenité pitné vody. 15. prosince se zde v šedesátihektolitrovém kotli uvařila první várka piva.

Vstříc 20. století

Ringhofferovi dílny zahájili jako první výrobu dvojité parní varny o kapacitě 90 hektolitrů. V roce 1902 patřila pivovaru s výkonem přes 71 tisíc hektolitrů 22. příčka na žebříčku českých pivovarů. Již  za pět let se pivovar vyhoupl na 3. místo. Na začátku 20. století byla vybudována nová spilka a začala fungovat nová strojovna. Modernizací prošla i stáčírna lahvového a sudového piva, která byla vybavena automatizovanou linkou na mytí a požahování sudů. V roce 1905 se velkopopovické pivo chladilo v zařízení z dílny Ringhofferů.

Dalšího rozmachu se pivovar dočkal v letech 1908-1909, kdy byla do provozu uvedena druhá parní varna o kapacitě 300 hektolitrů. Téměř současně vyrostla na dvoře pivovaru nová správní budova s ředitelstvím. Zřízení stáčírny v centrále Ringhofferovy smíchovské továrny, znamenalo v r. 1909 posílení distribuční sítě, zejména v Praze. V této době vznikla v pivovaru první biochemická laboratoř, která začala sledovat mimo jiné i kvalitu vzorků vody.

S přeměnou Ringhofferova strojírenského podniku na akciovou společnost v roce 1911 se pivovar Velké Popovice stal samostatnou veřejnou obchodní společností. Jednou z posledních investic pivovaru před první světovou válkou byla přestavba sladovny v roce 1912.

Válka znamenala propad výroby – slad nahrazovala řepa, kukuřice, či cikorka. Pro nedostatek obilí nebylo ve válečném období povoleno vyrábět více než šesti stupňové pivo a pivovar měl státem určený limit výroby, což bylo cca 10 % toho, co pivovar vyráběl před válkou a počet jeho zaměstnanců klesl na polovinu. Naproti tomu v období První republiky se počet zaměstnanců zvýšil celkem pětkrát.

Po první světové válce začala pivovarům svítat naděje na lepší časy. Sortiment se rozšiřoval a vícestupňová piva a dostalo se i na nové výrobní investice. Do provozu byla uvedena nová a technicky nejvyspělejší stáčírna na lahvové pivo v Československu. V roce 1923 byla zřízena nová cejchovna sudů. V roce 1921 začal pivovar dodávat obci svůj přebytečný proud. V polovině 20. let se začalo v provozních místnostech a kancelářích topit parou ze strojírenských kotlů a pivovarem začal vyzvánět interní telefon. Zemědělský dvůr se proměnil v garáže a správkárnu prvních nákladních vozů.

Až do roku 1931 pivovarem procházela obecní silnice na které se tvořily kolony pivovarských vozů a proto bylo rozhodnuto, hlavně kvůli bezpečnosti, ke stavbě obchvatu. V roce 1928 byla zahájena stavba varny na 225 hektolitrů. Ve 30. letech se už zátkovali lahve plechovými korunkami – stříbrné na desítku, žluté na dvanáctku a černé na tmavé dvanáctky, čtrnáctky i šestnáctistupňové speciály.

Pro zaměstnance byla vytvořena nová jídelna, ošetřovna i moderní sociální zařízení. V letech 1936 – 1938 pivovar zakoupil prvních osm smaltovaných ležáckých tanků a byla postavena nová stáčírna na sudové pivo. V roce 1938 se na stáčírně lahví rozjela plně automatizovaná lepička etiket. Spolu s ní pivovar koupil manipulační válečkovou dráhu pro dřevění a první plechové přepravky na lahve. Díky tomu si Popovice ve 30. letech držely primát mezi pivovary v růstu objemu výroby. Rok 1937 přinesl i zpestření sortimentu o vlastní výrobky bublinkových sodovek a limonád s příchutí čokolády, jablek, citrónů a malin.

Po první světové válce byly karty na pivním trhu rozdány. S rozpadem monarchie se trh zúžil a pro více než 400 pivovarů začalo být na trhu těsno. Ty nejmenší a nejslabší začali v konkurenčním boji odpadat jako první. V boji o zákazníka se stále silnější zbraní stávala reklama. I pivu z Popovic bylo třeba dát jméno – Ringhoffer rozhodl vsadit na zdejší tradici vaření tmavého a silného pivo „kozla“. Toho v Čechách vařilo několik pivovarů, ovšem ten z Popovic svou kvalitou předčil ty ostatní. A tak se 1. března 1922 stal Kozel oficiální registrovanou obchodní značkou. Celostátní hospodářská krize na počátku třicátých let zamíchala osudy všech pivovarů.

Pivovar začal v roce 1928 zásobovat hostince po zkrachovalých podnicích. Jen v období mezi první a druhou světovou válkou vyhasl oheň po kotly 174 českých pivovarů, za to ti nejsilnější posilovaly své investice. Hospodářská krize ve 30. letech tlačila spotřeba piva dolů a tak většina pivovarů pracovala na polovinu svých výrobních kapacit. Slabou celostátní spotřebu vyvažoval proslulý pijan a závozník velkopopovického pivovaru pan Komárek svými 50 pivy denně.

Pivovar míval za 1. republiky ve středních, jižních a východních Čechách čtrnáct distribučních skladů. Sklady existovaly i na Slovensku a dokonce i v Drážďanech. V té době se pivovar pokusil jako jeden z mála prorazit vývozem do Vídně, Jugoslávie, Palestiny a USA.

Jak narůstaly hektolitry piva, prodlužovala se i fronta jeho zákazníků. V roce 1933 byla restaurace náležící k pivovaru zmodernizována a současně vedle ní byla postavena tržnice, kde se nabízely produkty z hospodářství Ringhofferů. Pivovar odjakživa dbal na jakost piva i kulturu jeho konzumace.

Za druhé světové války a okupace Československa zažíval pivovar těžké chvíle. V roce 1939 byla dokončena nová kotelna. Válečné hospodářství ovšem trpělo nedostatkem uhlí i základních surovin což mělo vliv na kvalitu piva. Od roku 1942 bylo povoleno vařit pouze 4,5 stupňová piva a každým rokem se tato úředně stanovená hranice snižovala. Později vstoupila v platnost vyhláška, která zakazovala prodej lahvového piva v hostincích a obsahovala výčet kam se mělo pivo přednostně dodávat. Válka znamenala konec pivovarských exkurzí a z reprezentačních místností se stala zaměstnanecká jídelna.

Dva dny před osvobozením v r. 1945 se před branami pivovaru – výstřel partyzána na projíždějící německou jednotku se stal osudným nejen střelci, ale i dalším 23 velkopopovickým občanům, kteří byli při tvrdé německé odvetě zastřeleni.

První, kdo ochutnali „svobodné“ velkopopovické pivo byli vojáci Rudé armády. Na základě Benešových dekretů z června roku 1945 byl pivovar znárodněn. Jeho šéf a jednatel Felix Ringhoffer skončil v ruském internačním táboře nad Velkými Popovicemi a to jen proto, že byl Rakušan. V roce 1946 byl odvezen do Rakouska, kdy v roce 1954 zemřel.

Po roce 1945 z pivovaru odešli všichni, kteří se nechtěli zapojit do rudého budovatelského nadšení. Řízení pivovaru se ujali tři dosazení správci. Od roku 1946 se pivovar stal závodem nově vzniklého národního podniku Pivovary, sladovny a sodovkárny Středočeského krajského národního výboru Praha. V roce 1947 skončila výroba nízkostupňových piv – bylo povoleno vařit sedmistupňové, později dokonce desetistupňové a dvanáctistupňové.

V roce 1951 si pivovar stále držel třetí místo mezi československými pivovary. Od konce války do 60. let 20. století patřilo k větším investicím jen rozšíření spilek, výměny ležáckých sudů za železné tanky a pořízení nového etiketovacího stroje. V polovině 50. let se pivovar stal sídlem ředitelství národního podniku Středočeské pivovary, který sdružoval dalších 22 pivovarů a sléváren. Od roku 1960 byl pivovar Velké Popovice přidružen k dalším závodům, například k pivovaru v Brandýse nad Labem, sladovna ve Škvorci, v Českém Brodě a v Kostelci nad Černými lesy. Sodovkárnu v Čelákovicích provozoval pivovar až do roku 1965, kdy se místo limonád začalo stáčet pivo. Další přidruženou provozovnu v Horních Počernicích zastavil pivovar v roce 1970. Nejdéle sloužícím provozem pivovaru byl Kostelec nad Černými lesy a to až do roku 1994.

V roce 1965 z pivovaru poprvé vyjely automobilové cisterny s pivem aby čerpaly první výčepní tanky v pražských pivnicích. V následujícím roce se pivovar stal čtvrtým československým pivovarem, který začal s poválečným exportem piva. Od roku 1970 směřoval export také do Maďarska a Polska. V roce 1988 byla instalována nová stáčecí linka s kapacitou 24 000 lahví za hodinu.

Po pádu totalitního režimu se i velkopopovický pivovar vydal svou cestou. Od roku 1991 se stal samostatným podnikem. V tomto období jako první v Československu rozjel výrobu nealkoholického piva. V roce 1992 se privatizoval na akciovou společnost. Kromě investic do výroby a technologií se nové vedení snažilo uplatnit také moderně pojatý marketing. V červnu 1993 poprvé do Velkých Popovic zamířily tisíce příznivců pivovaru na Den Kozla a toto setkání se stalo každoroční tradicí.

Ve 2. polovině 90. let se začaly zúročovat investice do reklamy a technologií. Po letech se značce začala vracet dřívější síla a sebevědomí srovnatelné s obdobím první republiky. V roce 1998 zahájila provoz nová kotelna, proběhla rekonstrukce úseku chlazení a přibyla nová varna. V roce 1999 dosáhl pivovar zisku 90 milionů, jeho návrat na výsluní nicméně znamenal škrty.

Od roku 1998 drží černý Kozel primát jako Tmavé pivo roku v anketě časopisu Pivní kurýr. Nové oválné logo včetně etikety bylo představeno na 9. ročníku Dne kozla v roce 2001. V letech 1998 – 2003 se prodej černého piva zdvojnásobil.

Pivovar ve Velkých Popovicích je nejrychleji se rozvíjející součástí společnosti Pražský Prazdroj. V roce 2002 poprvé překročil hranici 1 milionu hektolitrů vyrobeného piva. Výstavba cylindrok=onických tanků z roku 2004 umožňuje zvýšit kapacitu výroby až na 1,5 milionu hektolitrů. O výjimečné kvalitě piva svědčí řada úspěchů v domácích i světových degustačních soutěžích i v hlasování spotřebitelů. Kozel patří k nejúspěšnějším českým značkám ve světě, mimo jiné i díky osvědčené licenční výrobě na Slovensku a v Rusku. Popularita Kozla roste na trzích ve Skandinávii, Velké Británii, Kanadě a Řecku.

V krvi Kozla koluje to, z čeho vyrostlo Ringhofferovo impérium. Kozel se narodil pro to, aby mohl připíjet dělníkům i konstruktérům Ringhofferových závodů za jejich poctivě odvedenou práci a samozřejmě na jejich zdraví a životní radosti a také na to, aby ve všedních i svátečních dnech dali odpočinout tělu a povznesli své myšlenky. Kozel je pivo zlatých českých rukou a dodnes zůstává orosenou odměnou za odvedenou práci, pevnou vůli a odříkání. Na těchto hodnotách se ani po více než 130 letech nezměnilo a neztratily na svém významu a pivovar se k nim hlásí dodnes.

Naše exkurze v pivovaru

Pivovar je velice dobře  přístupný jak z Prahy, tak i z okolních míst. Pokud se chcete zúčastnit prohlídky v českém jazyce ve 13 a 15 hodin, ale rozhodně než vyrazíte na návštěvu, zkontrolujte si aktuální informace na oficiálních stránkách pivovaru. Naše prohlídka začínala v návštěvnickém centru, jehož součástí je i „kozlí“ obchůdek, kde si můžete koupit i různé upomínkové předměty s tématem Kozla, či si odvézt domů pivo, které přímo zde vyrábějí. Společně se vstupenkou, která dospělého přijde asi na 150 Kč jsme dostali i oranžové nálepky s nápisem „exkurze“, které je nutné mít po celou dobu prohlídky viditelně připevněné na oděvu, a to hlavně z toho důvodu, že exkurze z části prochází místy, kde se stále pracuje, tak aby nedošlo k úrazu.

Naší skupinu vedla taková příjemná mladá paní, které vděčíme za opravdu moc pěkný zážitek z této prohlídky. Součástí prohlídky je současná varna piva, kde se návštěvník může seznámit s tím, jak se pivo vaří a připravuje, a které suroviny se k tomuto procesu potřebují. V úvodní části prohlídky jsme se seznámili s příběhem rodiny Ringhofferů a jak to vlastně bylo, že dnes můžeme v obchodech najít značku „Kozel“.

Další zajímavou částí prohlídky byla historická varna z roku 1928, kde na návštěvníky čeká ochutnávka velkopopovického piva. Na výběr je světlé i tmavé pivo, které je přímo z tanku, takže má svou jedinečnou chuť. Já za sebe doporučuji světlé pivo. V další části prohlídky je možné si prohlédnout expozici historických etiket a pivních obalů či nahlédnout do stáčírny lahví, kde se stále pilně pracuje. Na závěr, což je naše nejoblíbenější část prohlídky, se mohou návštěvníci seznámit s živým maskotem této značky, kozlem Oldou, kterého znáte nejen z etiket a obalů piva, ale také z televizních reklam na tuto značku.

Návštěvu jsme zakončili v místní kozlovně, kde výborně vaří. Samozřejmě se k místním specialitám podává i místní pivo, přímo z nedalekého pivovaru.

Velké Popovice is a picturesque village near Prague. The history of the local brewery began to be written in 1874 when the brewery was founded by the baron Franz Ringhoffer. The tradition of brewing beer has been in the Velkopopovický brewery for more than 130 years. The Velkopopovický Kozel brand represents a happy combination of tradition and modern business trends.

The birth of Velkopopovický brewery is associated with the personality of Franz Ringhoffer, but the roots go deeper into the past, until the middle of the 18th century, when Franz Ringhoffer, the grandfather of the founder of the brewery, was born. During the time of Maria Theresa, Franz was trained in Vienna by a boiler and in the Tvary Vandra he traveled to Prague where he passed a master exam in 1781. Then he established a copper workshop in Platnéřská Street where, besides the pots and dishes, he produced the brewing basins – the first was made for the brewery of the Strahov Monastery in 1773. He trained this craft also in the son of Joseph, who in 1820 bought in the Kamenice near Velke Popovice mill, who rebuilt the hammer and melted copper here, and he produced semi-finished products for his Prague workshop. In the early 1940s the relay Franz Joseph, the eldest son of Josef Ringhoffer, took over. In 1845, in the new workshop at Mariánské náměstí, he produced the first steam bath equipment. In 1848 production was transferred to the New Town of Prague. In the same year he obtained the imperial privilege for the production of all kinds of copper goods and machinery.

In 1852, Franz Ringhoffer purchased a piece of land for his machine empire in Smíchov. At that time, the industrial revolution was raging in the Czech Republic, and new technologies and steam engines were stirring around the world. He first built a factory for wagons and a boiler plant on which he joined other operations in the past (iron foundry, machine shop, wagon and steam rolling mill).

Establishment of the brewery

In 1870, František Ringhoffer bought other manor possessions, incl. Great Popovic. It also included a manor brewery with a mill, spit and wood. At that time, the Hýzrtové from Chodas brewed in the brewery. The decision to build a new brewery in Velké Popovice was mainly influenced by the fact that a source of high-quality source of drinking water was around the future brewery. On 15 December, the first batch of beer was brewed in a sixty-hectolitre boiler.

In the 20th century

The Ringhoffer workshop first started the production of a double steam boiler with a capacity of 90 hectoliters. In 1902 the brewery with a capacity of more than 71 thousand hectoliters was ranked 22th in the ranking of Czech breweries. Five years later, the brewery moved to 3rd place. At the beginning of the 20th century a new plant was built and a new engine room started to work. Modernization also underwent bottling and barrel bottling, which was equipped with an automated liner for washing and charging barrels. In 1905, the Velkopopovická beer was cooled in a Ringhoffer workshop.

The next boom was in the 1908-1909 when a second steam boiler with a capacity of 300 hectoliters was put into operation. A new administrative building with the headquarters has grown almost simultaneously at the brewery yard. The establishment of a bottling plant at Ringhoffer’s Smíchov factory headquarters meant, in 1909, the strengthening of the distribution network, especially in Prague. At this time, the first biochemical laboratory was set up in the brewery, which began to monitor, among other things, the quality of water samples.

With the transformation of Ringhoffer’s engineering company into a joint-stock company in 1911, the Velké Popovice brewery became a separate public company. One of the last investments of the brewery before the First World War was the rebuilding of the malt house in 1912.

The war meant a drop in production – malt replaced beet, corn, or chicory. For the shortage of grain, no more than six-degree beer was allowed in the war period, and the brewery had a state-defined production limit of about 10% of what the brewery produced before the war and the number of its employees dropped by half. On the other hand, in the First Republic, the number of employees increased by a total of five times.

After World War I, the brewery began to look forward to better times. The assortment was expanding and the multi-stage beer and also the new production investments. The new and technically most advanced bottler bottler plant in Czechoslovakia was put into operation. In 1923, a new barrel barrel was established. In 1921, the brewery started to supply the village with its surplus stream. In the mid-1920s, steam boilers began to melt in the operating rooms and offices and the brewery began to ring an internal telephone. The agricultural court turned into a garage and a warehouse for the first freight wagons.

Until 1931 the brewery was passing through the municipal roads, which formed the columns of brewers and therefore it was decided, especially for safety, to build a bypass. In 1928, the construction of the boiler was started on 225 hectoliters. In the 1930’s, bottles of metallic crowns were plugged – silver to ten, yellow to twelve and black to dark twelve, fourteen to sixteen specials.

A new dining room, nursing home and modern sanitary facilities were created for employees. In the years 1936 – 1938 the brewery bought the first eight enamel lagers tanks and a new beer bottler was built. In 1938, a fully automated label sticker was launched at the bottling bottles. Along with it, the brewery bought a handling roller track for wood and the first tin cans on the bottles. Thanks to this, Popovice in the 1930s kept the primacy among breweries in the growth of production volume. The year 1937 also brought the assortment of its own products of bubble soda and chocolate, apple, lemon and malino flavor.

After World War I, the cards in the beer market were dealt. With the disintegration of the monarchy, the market has narrowed and more than 400 breweries have started to be tight on the market. The smallest and weakest have begun to be the first to compete. In the struggle for the customer, advertising became an increasingly powerful weapon. Even the beer from Popovic needed a name – Ringhoffer decided to bet on the local tradition of cooking dark and strong beer „Kozel“. Several breweries were brewing in Bohemia, but the one from Popovice outperformed the others. Thus, on 1 March 1922 Kozel became an official registered trademark.

The nationwide economic crisis in the early 1930s stirred the fate of all breweries. The brewery started supplying inns in 1928 after the failed enterprises. Just between the first and the second world war, 174 Czech breweries burnt fire after the boilers, for which the strongest ones strengthened their investments. The economic crisis in the 1930s pushed the consumption of beer down and so most of the breweries worked half of their production capacity. The consumption of the national consumption was balanced by the famous drinker and master of the Velkopopovický pivovar Mr. Komárek with 50 beers per day. The brewery had fourteen distribution stores for the 1st Republic in Central, Southern and Eastern Bohemia. Warehouses also existed in Slovakia and even in Dresden. At that time, the brewery tried to break through one of the few to export to Vienna, Yugoslavia, Palestine and the USA.

As the hectoliters of beer grew, the customer queue was prolonged. In 1933 the restaurant belonging to the brewery was modernized, and beside it was built a marketplace where products from the Ringhoffer farm were offered. The brewery has always insisted on the quality of beer and the culture of its consumption. During the Second World War and the occupation of Czechoslovakia, the brewery experienced difficult moments. A new boiler room was completed in 1939. However, the war economy suffered from a lack of coal and raw materials, which had an impact on the quality of beer.

Since 1942, only 4.5 grams of beer has been allowed to cook, and each year this officially set boundary has been decreasing. Later on, a decree prohibiting the sale of bottled beer in pubs came into force and included wherever beer should be favored. The war meant the end of the brewery excursions, and from the representative rooms became an employee dining room. Two days before the liberation in 1945, a gunshot shot of a passing German unit was made not only by the shooters, but also by 23 other Great Cypriot citizens who were shot dead during a tough German retaliation.

The first who tasted „free“ Velkopopovická beer were Red Army soldiers. On the basis of Beneš’s decrees of June 1945, the brewery was nationalized. His boss and executive Felix Ringhoffer finished in the Russian intern camp outside Velke Popovice, and only because he was Austrian. In 1946 he was taken to Austria, where he died in 1954.

After 1945 all those who did not want to join the red building enthusiasm left the brewery. The management of the brewery took up three assignments to the manager. Since 1946, the brewery has become the plant of the newly established national brewery, brewery and soda factory of the Central Bohemian Regional Committee of Prague. In 1947 the production of low-grade beers was finished – seven-stage, later even ten-degree and twelve-degree cooking. In 1951 the brewery still held third place among Czechoslovak breweries.

From the end of the war to the 1960s, the expansion of spaghetti, the exchange of lager barrels for iron tanks, and the acquisition of a new labeling machine were among the major investments. In the mid-50s, the brewery became the headquarters of the Central Bohemian Brewery, which brought together 22 other breweries and foundries. Since 1960 the Velké Popovice Brewery has been associated with other plants, such as the brewery in Brandýs nad Labem, the malt house in Škvorce, Český Brod and Kostelec nad Černými lesy. The sawmill in Čelákovice was run by the brewery until 1965, when beer was started instead of lemonades. Another brewery in Horní Počernice stopped the brewery in 1970. The longest serving operation of the brewery was Kostelec nad Černými lesy until 1994.

In 1965, the brewery first left the beer tankers to draw the first draft tanks in the Prague’s cellars. The following year the brewery became the fourth Czechoslovak brewery, which started with post-export beer exports. Since 1970, exports have also been made to Hungary and Poland. A new bottling line with a capacity of 24,000 bottles per hour was installed in 1988. After the fall of the totalitarian regime, the Velkopopovický pivovar you he made his way. Since 1991, it has become an independent business. During this period, the first production in Czechoslovakia started production of non-alcoholic beer.

In 1992, he was privatized into a joint stock company. In addition to investing in production and technology, new management has also sought to apply modern marketing. In June 1993, for the first time in Velké Popovice, thousands of supporters of the Kozl’s Brewery headed and this meeting has become an annual tradition. In the second half of the 1990s, investment in advertising and technology began to grow. After years, the brand began to return past power and self-confidence comparable to that of the First Republic.

In 1998, a new boiler room was opened, the cooling section was refurbished and a new boiler was added. In 1999, the brewery made a profit of 90 million, but its return to loudness meant cuts. Since 1998, Black Kozel has been a primate as the Dark Beer of the Year in the Beer Courier magazine poll. The new oval logo, including the label, was introduced at the 9th year of the Kozel Day in 2001. Between 1998 and 2003, black beer sales doubled. Brewery in Velké Popovice is the fastest growing part of Pražský Prazdroj. In 2002, for the first time, it exceeded 1 million hectoliters of beer produced. The construction of cylindrical tanks in 2004 allows the production capacity to increase to 1.5 million hectoliters. Exceptional quality of beer is evidenced by a number of successes in domestic and world tasting competitions as well as consumer votes. Kozel is one of the most successful Czech brands in the world, thanks to the proven licensed production in Slovakia and Russia. Kozla’s popularity is growing in markets in Scandinavia, Great Britain, Canada and Greece.

The blood of Kozl goes about what Ringhoffer’s empire has grown. Kozel was born to allow workers and designers of the Ringhoffer races to do their honest work and, of course, to their health and well-being, and to allow their body to relax and raise their thoughts on weekdays and festive days. Kozel is a beer of golden Czech hands and still remains a whimsical reward for work done, firm will and renunciation. These values ​​have not changed after more than 130 years and have not lost their significance and the brewery is still reporting to them.

 

Share
One Comment

Add a Comment

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

error: Content is protected !!