Kokořín, Houska, Čertovy hlavy

Dalším cílem našich toulek byl okruh přes hrad Kokořín, hrad Housku až na Čertovy hlavy.

Hrad Kokořín

Hrad Kokořín leží na ostrohu pískovcové skály nad dolem Kokořín. Původně zde stávala středověká tvrz, vybudovaná za vlády Jana Lucemburského, která byla z části vytesaná do skály. První písemné zmínky o hradu Kokořín pocházejí z roku 1320.

Během následujících staletí se mezi majiteli vystřídala řada významných šlechticů. V 15. století zde panoval například Jan Řitka z Bezdědic, během husitských válek vlastnil hrad Aleš Škopek z Dubé, v následujícím století pak Klinštejnové, Beřkovští ze Šebířova, Kuplířové, Hrzánové z Harasova a nakonec opět Berkové, kterým byl ale hrad po bitvě na Bílé hoře zkonfiskován a prodán Valdštejnům. Po smrti Albrechta z Valdštejna přešel hrad opět do královského držení.

V 16. století hrad již přestal vyhovovat požadavkům na bydlení a navíc byl ve velmi špatném stavu. Po třicetileté válce císař Ferdinand zařadil Kokořín mezi hrady, které se nesmějí opravovat a tak hrad postupně chátral. Podle pověsti se stal hrad útočištěm loupeživých rytířů, v čele s Petrovským z Petrovic, který byl údajně postrachem celého okolí.

V 19. století zbyla z hradu jen zřícenina, která okouzlovala romantické umělce, jako například Karla Hynka Máchu, Josefa Navrátila, Antonína Mánesa a mnoho dalších. V roce 1895 se vrátil hrad do povědomí veřejnosti, a to díky Klubu českých turistů, který představil jeho maketu na Národopisné výstavě v Praze a zároveň se zasloužil o jeho částečné zpřístupnění.

V roce 1896 kokořínské panství včetně hradu koupil Václav Špaček, šlechtic ze Starburgu, a v roce 1911 za pomoci předních historiků zahajuje rozsáhlou rekonstrukci hradu. Ta byla dokončena v roce 1918 jeho syn Jan. I přes nějaké výtky k pojetí rekonstrukce se jednalo o první komplexně pojatou záchranu středověké památky v Čechách a její zpřístupnění veřejnosti. Po roce 1950 přešel hrad do vlastnictví státu. Teprve v roce 2006 přechází zpátky do vlastnictví potomků majitelů z rodu Špačků, kteří hodlají navázat na rodovou tradici a nadále zachovat tuto památku pro veřejnost.

Hrad nabízí dva prohlídkové okruhy – I. prohlídkový okruh zahrnuje prohlídku s průvodcem, a to po starém paláci, ochozy hradu a věž; II. prohlídkový okruh zahrnuje samostatný vstup na vyhlídku na věži. Více o hradu, jeho otevírací době a vstupném můžete nalézt na webových stránkách hradu.

Vzhledem k nevelmi vábnému počasí jsme se vypravili okouknout hrad pouze i exteriéru. Vstupné není sice nijak závratné, ale interiéry hradu nás příliš nenadchli. V pokladně hradu si nicméně můžete zakoupit různé upomínkové předměty, jako jsou například turistické vizitky, pohlednice, do turistického deníku je možné si dát razítko a spousta dalších pěkných věcí.

Hrad Houska

Hrad Houska byl založen ve 13. století Přemyslem Otakarem II., společně s nedalekým Bezdězem. Z rukou Václava II. přešel do držení pánů z Dubé, kteří rozhodovali o trůnu a o příjmech pokladny koruny. Hrad vyrostl na místě původního dřevěného a později kamenného hradiště, které vévoda Pšovanů Slavibor založil pro svého syna Houseka.

Během rekonstrukce prošel původně nedobytný gotický hrad řadou stavebních úprav, díky nimž se na hradě může návštěvník setkat se všemi stavebními styly, a to už od pozdně románského. Zejména zásahy do stavby, které probíhali v období renesance, utvořili současnou podobu hradu a jeho nejbližšího okolí.

V rámci stoletích se jako majitelé hradu vystřídali například Jan ze Smiřic, Hrzánové z Harasova, Valdštejnové, Veronika ze Sulzu, Hypokrita z Hofkirchenu, rod Kouniců, princezna Hohenlohe a hraběnka Andrássy.

V roce 1924 hrad kupuje prezident Škodových závodů, senátor pan Josef Šimonek. Po opravách byl až do roku 1939 užíván jako letní a reprezentační sídlo rodiny. Díky své poloze v Sudetech, byl hrad využíván německou armádou, a od roku 1950 zde byl umístěn archiv Státní knihovny v Klementinu. Počátkem 90. let byl hrad předán Instavu Praha a nakonec byl v restituci vrácen jeho původním majitelům.

Současnými majiteli jsou pan Ing. J. Šimonek a paní doktorka B. Horová, kteří úspěšně likvidují následky čtyřiceti let státní péče o památku. Ti také v roce 1999 zpřístupnili hrad veřejnosti.

Při naší návštěvě nás přivítal velmi milý pan kastelán, který vedl celou velice zajímavou prohlídku. Dozvěděli jsme se spoustu informací o historii hradu, o jeho majitelích, minulosti i současnosti a prohlédli si velmi zajímavé interiéry tohoto hradu.

V prvním patře se nacházejí typické sestavy gotických trojdílných bytů, které byli tvořeny střední klenutou síní, klenutou vytápěnou komnatou na jedné straně a roubenou komorou na straně druhé. Vertikálně hrad spojovala řada šnekových schodišť, horizontálně pavlače a nádvoří.

Bezesporu nejzajímavějšími interiéry na hradě jsou raně gotická, polygonálně uzavřená obdélná kaple, která vede z přízemí do prvního patra, která je vybavena emporou, sedilemi, osvětlená lomenými okny a vybavena dochovanými nástěnnými malbami z první poloviny 14. století. Dále je to tzv. Zelená komnata, která je zaklenuta gotickou křížovou klenbou a vybavena renesančními nástěnnými malbami z doby přibližně kolem roku 1520. Dále stojí za vidění lovecký salon s nesčetným množstvím loveckých trofejí, rytířský sál a nově zrekonstruovaná jídelna a taneční sál.

Sice se říká, že na hradě straší, a že je zde vstup do pekla, ale my bychom na to zase až tak nevěřili. Přesto to byla velmi zajímavá prohlídka, kterou jsme zakončili v unikátním dřevěném pohyblivém pekle.

Toto peklo bylo návštěvníkům zpřístupněno v červnu roku 2014. Nachází se v bývalé garáži pro panské kočáry. Ve zšeřelé místnosti se návštěvníkům naskýtá pohled na 10 osvětlených výjevů.

Zde návštěvníci poznávají, jaké tresty hrozili lidem za jejich hříchy – například za obžérství se topí ve splašcích a musejí se jimi živit. Dřevěné vyřezávané loutky se tak skutečně propadají do bažiny. Duši těch kdo se provinili svatokupectvím, seká ďábel na kousky (v současnosti se za svatokupectví dají považovat například lobbismus, korupce a politikaření). Zloději pak v pekle shoří po uštknutí hady, duše vrahů končí vpleteny do stromů a střeží je nelítostné harpyje. Hudbu pro tuto expozici nahrál Komorní orchestr Dvořákova kraje.

Tato část prohlídky byla velmi působivá a jsme rozhodnutí, že do pekla se rozhodně dostat nechceme, ať už peklo existuje či ne.

Čertovy hlavy

Čertovy hlavy jsou asi 9 metrů vysoké skalní reliéfy dvou obřích čertovských hlav, které jsou vytesané do pískovcových bloků v borovém lese nad obcí Želízy. Vzhledem k jejich rozměrům se jedná v ČR o velmi unikátní dílo, které má na svědomí sochař Václav Levý, které vzniklo mezi lety 1841 – 1846. Jeho další díla je možné si prohlédnout v kostele sv. Karla Boromejského a v chrámu sv. Víta v Praze.

Čertovy hlavy jsou volně přístupné po modré turistické značce, která vede od obecního úřadu obce Želízy. Ostatně jak jsou obrovské si můžete prohlédnout na naší fotce. 🙂

Share

Add a Comment

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

error: Content is protected !!