Neapol: Vidět a zemřít a starověké město Pompeje

Neapol je hlavním městem jižní Itálie. Je to rušné a vášnivé město, jehož dlouhá historie zde zanechala nesmírné bohatství uměleckých děl a architektury.

Neapol se rozkládá v zálivu, nad nímž se majestátně tyčí prý už vyhaslá sopka Vesuv. Byla odedávna oslavovaná básníky i malíři jako jedno z nejkrásnějších měst na světě. Mezi hlavní lákadla patří světová muzea, úžasná architektura, rušné ulice a skvělé jídlo – právě zde se zrodila pizza. V těsné blízkosti Neapole se nachází proslulá památka UNESCO, Pompeje a rozkošné Amalfské pobřeží. Neapol je pro návštěvníky testem – buď jí milují, nebo jí nenávidí. My jsme se rozhodli Neapol spíš nenávidět, ale nicméně jsme rádi, že jsme jí viděli, ale nejvíc nadšení jsme byli z Pompejí.

Jedním z našich prvních cílů byla katedrála Duomo. Základy katedrály pocházejí už z roku 324, kdy zde císař Konstantin nechal postavit baziliku Santa Restituta. V roce 1272 nařídil král Karel I. výstavbu nové katedrály ve stylu francouzské gotiky. V roce 1407 se po ničivém zemětřesení musela nechat předělat fasáda.

Uvnitř nicméně najdeme dechberoucí nádheru. Loď rozděluje více než 110 sloupů z africké a orientální žuly, které podpírají malovaný strop. Nad sloupy jsou umístěny portréty světců od Lucy Giordana. Mezi významná uělecká díla patří fresky ze 14. století, mozaiková podlaha a hrobka kardinála Arriga Minutia v kapli Capella Minutolo.

Většina návštěvníků se však vidá do kaple sv. Januária. Januárius byl biskup, který byl během Diokleciánova pronásledování v roce 305 umučen. Vypráví se, že po jeho smrti nějaká žena naplnila jeho krví dvě lahvičky, které jsou spolu s jeho lebkou uloženy v kapli. Ampule s krví je obestřena tajemstvím. Zaschlá krev totiž třikrát do roka zkapalní – k tomu údajně dochází 19. září ve svátek sv. Januária, v sobotu před první květnovou nedělí a 16. prosince. Velké zástupy poutníků pokaždé čekají na tento zázrak. Pokud by ke zkapalnění nedošlo, je to považováno za předzvěst pohromy. Naposledy krev nezkapalněla v roce 1944, kdy došlo k poslednímu výbuchu Vesuvu a v roce 1980 kdy během zemětřesení v Irpinii přišlo o život více než 4000 lidí.

Další věcí, která nás v Neapoli zajímala byla Via Toledo. Via Toledo je hlavní neapolskou třídou, která je spojnicí starého centra města a třídy Scappanapoli s nábřežím, s paláci a hrady královské  Neapole. Nejdete zde mnoho obchodů s oblečením, kosmetikou a také maličké obchůdky se suvenýry. Ulice je pojmenovaná podle španělského vícekrále Dona Pedra de Toledo, který ji nechal postavit jako součást velkého návrhu na rozvoj města.

Další dominantou města, která rozhodně vaší pozornosti neujde je Castel Nuovo neboli Maschio Angioino (Anjouovská pevnost). Je to skutečný hrad s masivními hradbami a pěti kulatými věžemi. Stavba byla zahájena v roce 1279. Brzy se hrad stal sídlem královského dvora, kam přicházeli i slavní umělci, jako například spisovatelé Boccacio a Petrarca, nebo malíř Giotto, který později vyzdobil freskami hlavní sál a kapli.

 

Dalším zajímavým místem je Piazza dei Plebiscito, kterému byla nedávno navrácena jeho původní krása. Bylo odstraněno zdejší parkoviště a platí zákaz vjezdu motorových vozidel. Kolonáda, kterou tvoří dórské sloupy, byla vytvořena v roce 1809, kdy v zemi vládl Francouz Joachim Murat.

U pobřeží rozhodně nepřehlédnete Castel dell’Ovo. Tento hrad byl vybudován v době normanské nadvlády. Již předtím tu však stávala římská základna. Na ostrůvku prý pobýval básník Vergilius, který zde prý zakopal vajíčko (ovo). Legenda praví, že pokud by se vajíčko rozbilo, stihne Neapol pohroma. Název hradu vychází spíš z jeho tvaru, který má připomínat vejce.

Neapol je také dobrým výchozím bodem do dalších turistických cílů, například do národního parku kolem sopky Vesuv, nebo například do Pompejí. My jsme měli v plánu obojí, akorát v době, kdy jsme byli na návštěvě v Neapoli, zrovna panovali na celém území Itálie vedra, která způsobila nespočet požárů, dokonce i na svahu Vesuvu. Podle pracovníka ubytovacího zařízení, kde jsme byli ubytovaní tam přestalo hořet pouhých pár dní před naším příjezdem, proto jsme od návštěvy Vesuvu upustili. Nicméně Pompeje jsme si ujít nenechali. (Hlavně jsme rádi, že jsme je viděli,protože máme zprávy, ze Vesuv se začíná pomaličku probouzet k životu, a jestli bouchne, tak to může Pompeje zase zasypat, a kdoví jak dlouho je budou všichni zase odhrabávat).

Pompeje

Video s dokumentem o dni, kdy byli zasypány Pompeje.

Na cestu do Pompejí jsme vyrazili hned brzo ráno. Rozhodně doporučujeme vyrazit co nejdříve, protože i když jsme byli v Pompejích časněji čekala na nás celkem dlouhá fronta. (Asi za další hodinu se ta fronta zdvojnásobila z důvodu příjezdu zájezdových autobusů plných asijských obyvatel).

Jízdenku lze koupit přímo v Neapoli, v kanceláři nedaleko přístavu. My jsme si koupili jízdenku už den předem. Odjezdové místo bylo také z parkoviště u přístavu. Co nás překvapilo vzhledem ke způsobu neapolské dopravy, že autobusy byly relativně nové, čisté a dokonce odjížděli včas.

Cesta z Neapole do Pompejí nám trvala zhruba 45 minut. Byla to velmi krásná cesta, která vedla kolem Vesuvu, a tak jsme si ho mohli prohlédnout i z jiného úhlu, než který nám nabízel při procházkách Neapolí.

Ovšem, kdyby nebylo té oné slavně katastrofy, kdy při výbuchu Vesuv zasypal celé město, byli by Pompeje pouze jednou z Římských kolonií, která by upadla v zapomnění. Ale právě tento neslavný osud, který městečko potkal 24. srpna 79 n.l., zachoval město pro další generace. Jedná se o nejlépe zachované zbytky antického města.

Pompeje vznikly pravděpodobně jako osada kmene Osků v 7. století př. n. l. V tehdejší době byly součástí celé sítě pobřežních vesnic tohoto domorodého italského kmene. O celé století později se staly řeckým a etruským obchodním centrem, které nejprve dobyli Samnité a o dalších dvě stě let později ho získali Římané. Jediná významnější historická událost se odehrála až v roce 62 n.l., kdy došlo k velkému zemětřesení, které napáchalo mnoho škod. O 17 let později, kdy došlo k osudnému výbuchu Vesuvu již byla většina budov opravena. Více než 1500 let město leželo pohřbeno pod zemí a zapomenuto.

První stopy o jeho existenci se objevili pouhou čirou náhodou v roce 1592 během výstavby kanálu. V té době se mělo za to, že ostatky několika budov, které byli nalezeny, patří k Stabii, další římské osadě, a tak tomu nikdo nevěnoval větší pozornost. Teprve v roce 1748 byli zahájeny vykopávky pod záštitou neapolského krále Karla Bourbonského. Většina těchto vykopávek byla prováděna amatérsky a mnoho nálezů tak bylo značně poškozeno. I přesto, se zde zachovali ulice a budovy římského města, které byli zcela uchráněny před živly, zubem času a i před lidmi, kteří kámen z Pompejí používali na stavbu budov.

Porta Marina je jednou z osmi původních městských bran se zvláštním vchodem pro chodce a pro zvířata. Kdysi ležely Pompeje na pobřeží – odtud pochází název Porta Marina, neboli Mořská brána. Když projdete branou pokračujete po Via Marina až k Venušinu chrámu. Kdysi to býval jeden z nejkrásnějších chrámů, ale díky své poloze se často stával cílem plenění a loupení. O kus dál stojí Apollonův chrám, která je nejstarší náboženskou stavbou v Pompejích. Naproti chrámu stojí Basilica, jedna z největších civilních staveb ve městě. V této budově sídlil soudní dvůr, radnice, burza a městské kanceláře. Vedle Basiliky se nachází hlavní pompejské náměstí Foro, které je ze tří stran lemováno kolonádou a lodžiemi.

Dále se zde nacházejí zbytky Jupiterova chrámu, kde se dodnes zachoval jeden z dvou triumfálních oblouků. Jupiter byl nejdůležitějším bohem římského panteonu, jeho chrám stál ve většině římských měst.

Na rohu Fora a ulice Via dell’Abbondanza stojí Edificio di Eumachia, kde se kdysi zpracovávala vlna a bylo zde sídlo vlnařského a textilního cechu.

Nedaleko Fora se nachází Tempio di Augusto Fortuna a menší lázně Terme del Foro. Později se návštěvníci dostanou k Faunově domu, který patří k největším a nejdůmyslnějším stavbám v Pompejích. Na rozdíl od většiny zdejších domů má dvě átria a byla zde nalezena mozaika, která pravděpodobně znázorňuje bitvu u Issusu v roce 333 př. n.l., v níž se utkali Alexander Veliký a Darius III. Originál mozaiky  je vystaven v Archeologickém muzeu v Neapoli. V domě jsou rovněž dva peristyly (sloupořadá podél hlavního nádvoří) a čtyři jídelny.

Další významnou památkou v Pompejích, je Casa dei Vettii, kde kdysi bydleli bratři Vettinové, kteří zbohatli díky obchodu s vínem. Zachovaly se zde krásné malované vlysy, z nichž většina představuje symboly bohatství a některé měly též sloužit jako ochrana před zlými silami. Mezi zobrazenými scénami je slavná freska řeckého boha Priapa s obrovským penisem.

Nedaleko, za branami města stojí Vila dei Misteri. Vila patří ke zlatým hřebům Pompejí. Ve zdejší jídelně se nachází cyklus fresek, které patří k největším zachovalým freskám antického světa.

Za návštěvu rozhodně stojí i Lupanare Africani et Victoris, který je jedním z 24 veřejných domů ve městě. Ve dvou patrech se nachází deset vestavěných postelí a na zdech byli zobrazeny různé milostné scény i jména zdejších nevěstek.

To, co jsme tady vyjmenovali rozhodně není vše, co mohou Pompeje nabídnout. Dále je zde možné si prohlédnout mnoho domů s více či méně zachovalými nástěnnými freskami, divadlo, které připomíná římské Koloseum a mnoho shořelých artefaktů, které byli nalezeny v sutinách domů, jako je například různé nádobí, podrážky od bot a různé potraviny – chleba, česnek a jiné.

My v Pompejích strávili zhruba 3,5 hodiny, ale určitě bychom tam museli strávit daleko a daleko více času, abychom je poznali naprosto dokonale.

Naples is the capital of southern Italy. It is a busy and passionate city whose long history left behind an enormous wealth of artwork and architecture.

Naples is situated in the bay over which the Vesuvius volcano has been majestically towered. It has long been celebrated by poets and painters as one of the most beautiful cities in the world. Among the main attractions are the world’s museums, amazing architecture, busy streets and great food – here was the pizza. Close to Naples is the famous UNESCO, Pompeii and the delightful Amalfi Coast. Naples is a test for visitors – they love her or hate her. We decided to hate Naples, but we are glad to see her, but we were most excited to be from Pompeii.

One of our first goals was the Duomo. The foundations of the cathedral date back to 324, when Emperor Constantine built the Santa Restituta Basilica. In 1272, King Charles I ordered the construction of a new cathedral in the style of French Gothic. In 1407, after a devastating earthquake, the facade had to be rebuilt.

Inside, however, we find a breathtaking splendor. The ship divides more than 110 columns from the African and Oriental granite that support the painted ceiling. Above the columns are portraits of saints by Lucy Giordan. Major works of art include frescoes from the 14th century, mosaic floor and the tomb of Cardinal Arrigo Minutia in Capella Minutolo Chapel.

Most visitors, however, see the chapel of St. Januaria. Janárius was a bishop who was martyred during the persecution of Diocletian in 305. It is reported that after his death, a woman filled his blood with two vials, which, together with his skull, were stored in the chapel. The blood ampoule is surrounded by mystery. Saturated blood is three times a year liqueur – it is reportedly occurs on September 19 at the feast of St. John the Baptist. Janária, on Saturday before the first Sunday of May and on 16 December. Large crowds of pilgrims are always waiting for this miracle. If it does not become liquefied, it is considered a precursor to the disaster. The last blood was not bleached in 1944, when the last explosion occurred in Vesuvius, and in 1980 when more than 4,000 people died in the Irpinia earthquake.

Another thing that interest us in Naples was Via Toledo. Via Toledo is the main Neapolitan class that connects the old downtown and the Scappanapoli with the seafront, with the palaces and castles of royal Naples. You will not find many shops with clothing, cosmetics and little souvenir shops. The street is named after the Spanish colonel Don Pedro de Toledo, who has built it as part of a big city development proposal.

Another dominant of the city, which definitely does not miss your attention is Castel Nuovo or Maschio Angioino (Anjou’s Fortress). It is a real castle with massive walls and five round towers. The construction began in 1279. The castle soon became the royal court where famous artists such as writers Boccacio and Petrarca, or painter Giotto, later decorated with frescoes, the main hall and the chapel.

Another interesting place is the Piazza dei Plebiscito, which has recently been restored to its original beauty. The car park has been removed and the motor vehicle is banned. The Colonnade, made up of Dorian columns, was created in 1809 when the Frenchman Joachim Murat was in the country.

You will definitely miss Castel dell’Ovo by the coast. This castle was built during Norman domination. But it had been a Roman base before. The poet Vergilius, who is said to have buried an egg (ovo), was said to be on the island. The Legend says that if the egg broke down, Naples would fail. The name of the castle comes from its shape, which is to remind the egg.

Naples is also a good starting point for other tourist destinations, such as the National Park around Vesuvius, or, for example, Pompeii. We were planning both, just when we were visiting Naples, just over the whole of Italy, the heat that caused countless fires, even on the slope of Vesuvius. According to the staff of the accommodation facility, where we were staying there, they stopped burning just a few days before our arrival, so we have dropped Vesuva since the visit. However, Pompey did not let go. (We are especially glad to see them because we have news that Vesuvius is beginning to wake up to life, and if it blows, so Pompey can cover it again and know how long they will all be digging again).

Pompeii

On our way to Pompeii, we set out early in the morning. We definitely recommend that you go as soon as possible, because even though we were in Pompeii early on, a long queue was waiting for us. (In about another hour the queue doubled due to the arrival of touring buses full of Asian inhabitants).

The ticket can be purchased directly in Naples, in the office near the port. We bought the ticket the day before. The departure point was also from the parking lot at the harbor. What surprised us about the Neapolitan mode of transport that the buses were relatively new, clean and even were on time.

The trip from Naples to Pompeii took us about 45 minutes. It was a very beautiful path that led around Vesuvius, so we could see it from a different angle than that offered to us by Naples walks.

Of course, if it was not that glorious disaster that when the Vesuvius exploded the entire city, Pompeii would be only one of the Roman colonies that would fall into oblivion. But this infamous fate, which the town met on August 24, 79 AD, preserved the city for the next generations.

These are the best preserved remains of the ancient city. Pompeii was probably founded as a settlement of the Oskos tribe in the 7th century BC At that time they were part of the entire network of coastal villages of this native Italian tribe. About a century later, they became the Greek and Etruscan trade centers that first conquered the Samnita, and two hundred years later it was acquired by the Romans.

The only significant historical event took place in 62 AD, when a great earthquake occurred, causing many damage. 17 years later, when a fatal explosion occurred in Vesuva, most buildings were repaired.

For over 1500 years, the city was buried underground and forgotten. The first traces of its existence appeared by mere chance in 1592 during the construction of the canal. At that time, it was believed that the remains of several buildings that were found belonged to Stabia, another Roman settlement, and no one paid much attention. It was not until 1748 that the excavations began under the auspices of Karel Bourbonský of Naples.

Most of these excavations were amateurish, and so many finds were severely damaged. Although there preserved streets and buildings of the Roman town that was completely preserved from the elements, and even the ravages of time before the people of Pompeii stone used to build the budov.

Porta Marina is one of eight original city gates with separate entrance for pedestrians and animals. Once Pompeii was on the coast – hence the name Porta Marina, or Sea Gate. When you cross the gate, you continue through Via Marina to Venus’s temple. It used to be one of the most beautiful temples, but because of its location, it was often the target of clogging and plunder.

Apollo’s Temple, the oldest religious building in Pompeii, stands a little further. Opposite the temple stands the Basilica, one of the largest civilian buildings in the city. This building was housed in a courthouse, town hall, stock exchange, and city offices.

Besides the Basilica, there is the main Pompean square of Foro, which is flanked by three colonnades and loggia. There are also remnants of Jupiter’s Temple, where one of two triumphal arches has been preserved. Jupiter was the most important god of the Roman pantheon, his temple stood in most Roman cities.

On the corner of Foro and Via dell’Abbondanza there is the Edificio di Eumachia, where the wave was once worked and there was the headquarters of the wool and textile guild. Nearby is Forio Tempio di Augusto Fortuna and the smaller spa Terme del Foro.

Later, visitors come to Faun’s House, one of the largest and most sophisticated buildings in Pompeii. Unlike most of these houses, it has two atria and a mosaic was found here, which probably illustrates the Battle of Issus in 333 BC, in which Alexander the Great and Darius III clashed. The original mosaic is exhibited at the Archaeological Museum in Naples. The house also has two peristyle (colonnade along the main courtyard) and four jídelny.

Other important monument in Pompeii, Casa dei Vettii, where he once lived Vettin brothers who got rich thanks to the wine trade. Beautiful painted friezes have been preserved here, most of which are symbols of wealth and some should also serve as protection against evil forces. Among the scenes shown is the famous fresco of the Greek god Priap with a huge penis.

Near the gate of the city stands Vila dei Misteri. The villa belongs to the Pompeii golden nails. In the dining room there is a cycle of frescoes, one of the largest preserved frescoes of the ancient world.

Lupanare Africani et Victoris is one of 24 public houses in the city. On two floors there are ten built-in beds and various scenes of love and names are displayed on the walls.

What we have listed here is certainly not what Pompeii can offer. Then there is possible to see many houses with more or less preserved wall frescoes, the theater, which resembles the Roman Colosseum and many burned artifacts that were found in the rubble of houses, such as the various dishes, the soles of shoes and a variety of foods – bread, garlic and other. We spent about 3.5 hours in Pompeii, but we should definitely have to spend much time and time to get to know them perfectly perfectly.

 

Share

Add a Comment

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

error: Content is protected !!