Řím – Věčné město

Římu se přezdívá různě, třeba „caput mundi“ – hlavní město světa. Někdy to byla pravda, někdy zrovna moc ne. Také se mu říkalo „věčné město“, a tato věčnost je dlouhá už přes 2768 let. Ale nám bude stačit prostě Řím. A každý návštěvník si pak může vybrat přízvisko, které je jeho srdci nejbližší.

Městu se sice říká „věčné“, ale jeho historii lze pro lepší orientaci rozdělit do 4 period. Bezmála 1200 let trvala antická epocha táhnoucí se od prvních etruských osad na Palatinu přes velkou dobu římské republiky až po postupný úpadek v pozdní císařské éře. Po zpustošení v době stěhování národů vzniklo v raném středověku na jeho území mocenské centrum papežů. Epocha největší moci a slávy církevních knížat nastala v renesanci a baroku, které přivedly Řím k novému rozkvětu. V roce 1871 byl církevní stát dobyt piemontskými vojsky. Řím se stal hlavním městem sjednocené Itálie a Vatikán pouze jeho nezávislou enklávou.

Podle pověsti založila město dvojčata Romulus a Remus, odkojená vlčicí, a to roku 753 př. Kr. na pahorku Palatin. Romulus, který svého bratra ve sporu zabil, je nazval podle sebe, Roma. Bezpečně je doloženo raně paleontologické osídlení Palatinu v 9. století př. Kr. Později přišli do těchto míst Etruskové, kteří vysušili bažiny kolem dnešního Fora Romana. Když byl sesazen poslední etruský král, vznikla v roce 510 př. Kr. římská republika, která přetrvala 5 století. Po třech punských válkách se sevoroafrickým Kartágem se z Říma stala světová velmoc rozprostírající se po celé oblasti kolem Středozemního moře.

Po jmenování úspěšného vojevůdce Gaia Julia Caesara doživotním diktátorem v roce 44 př. Kr. začalo období římských samovládců. Když byl Caesar ještě téhož roku zavražděn, chopili se moci Marcus Antonius a Caesarův synovec Oktavián, který se jako Augustus stal prvním císařem. Řím byl tehdy nesporným vládcem Středomoří, ale přitom nezvládal vnitřní konflikty vlastní říše. Po hrůzovládě za císaře Nerona, pronásledujícího křesťany obviňované z ničivého požáru Říma v roce 64, přešla moc do rukou císaře Vespasiána, který obnovil právo a pořádek a dal vybudovat velké stavby jako Koloseum.

Po smrti Marka Aurelia roku 180 začal definitivní úpadek Římské říše. Císař Konstantin a jeho následovníci přenechali kdysi hrdý Řím stále víc a víc svému osudu a povýšili na hlavní město říše Konstantinopol. V 5. a 6. století se přes Řím několikrát přehnaly germánské kmeny. Roku 476 sesadil germánský vůdce žoldnéřů Odoaker posledního římského císaře Romula Augustula.

Od poloviny 6. století byl Řím pouhým provinčním městem mocné Byzantské říše. V tomto období velkého úpadku města posílila naopak moc římských biskupů. Avšak ani silní papeži nedokázali ubránit Řím před jeho nepřáteli. Papežové hledali na severu křesťanské ochránce proti Langobardům. Papež Lev II. tak během vánoční mše roku 800 korunoval franského krále Karla Velikého za císaře římského. Od této události se vývoj Říma začal obracet k lepšímu a zároveň s tím byl položen základ staletí trvajícího sporu mezi císařem na jedné a papežem na druhé straně. Tento spor vyvrcholil v roce 1084 vypálením Říma císařem Římsko-německé říše Jindřichem IV., který se pustil do křížku s papežem Řehořem VII. Papežství tím bylo zasaženo na velmi citlivém místě, o tři století později došlo dokonce k dosazení francouzského vzdoro-papeže v Avignonu. Návrat k větší stabilitě znamenala teprve volba papeže Martina V. v roce 1417, který překonal hluboký papežský rozkol a Vatikán konečně přeměnil na papežskou rezidenci.

Nového rozkvětu se Řím dočkal za renesančního papeže Mikuláše V. zakladatele Vatikánské knihovny a za jeho nástupců. Na zakázku papežů tvořili svá díla velcí umělci jako Bramante, Michelangelo, Raffael, Bernini a Borromini. Církevní knížata se zúčastňovala světských mocenských bojů a se svými vojsky dobývala velké části střední Itálie. V průběhu protireformace v 16. století nechali papežové vystavět Řím do ještě větší nádhery a přepychu. Již koncem 18. století optimisticky laděné město magicky přitahovalo vzdělance cestující za poznáním. Žili tu například J. W. Goethe, J. Keats, P. Shelley. Během obsazení Napoleonskými vojsky se Řím načas stal republikou, dokud se znovu neujal svého úřadu papež Pius VII. Probuzené národní povědomí vedlo v rámci hnutí Risorgimento v roce 1860 k založení italského království. Řím, který  byl zpočátku nezávislý, do něho byl začleněn teprve roku 1870. Pius IX., který se sám prohlásil za zajatce a uprchl do Vatikánu.

Nové hlavní město bylo od roku 1871 modernizováno, kolem centra vyrůstaly nové čtvrtí jako houby po dešti. Mussolini nechal ke světové výstavě v roce 1942, která se nakonec neuskutečnila, vybudovat mezi Římema Ostií uturistickou čtvrť EUR. V 50. letech 20. století se příliv statisíců chudých Italů z jihu země vyžádal rychlou výstavbu fádních předměstí. Krásné centro storico zůstalo však stavebních úprav ušetřeno.

 

…..a právě zde, na římském letišti Leonarda da Vinciho,  jsme po necelých dvou hodinách letu přistáli i my, se spoustou dalších lidí. Jen co jsme se vynořili z letadla, ovanula nás ta vlna veder, která tuto zemi zrovna ovládala. Velice snadno jsme našli východ z letiště, kde nás jedna z mnoha autobusových společností odvezla z letiště do centra města, k místnímu hlavnímu nádraží, Termini. (Cesta nás stála zhruba 6 euro na osobu.) Hlavním úkolem dne bylo, dostat se do hotelu, což jsme nakonec tak nějak zvládli, a to i přesto, že nám nefungovali mapy, a i přes fakt, že Italové nejsou moc zdatní ve značení ulic a ukazatele a další vymoženosti moderní doby jim nic moc neříkají. Bydleli jsme v hotelu Jonico (více se o hotelu můžete dozvědět zde.). I když my jsme na konci našeho pobytu vyhodnotili tento hotel jako dost podprůměrný, ale pokud hledáte nízkorozpočtové ubytování, je to rozhodně jedna z možností, pokud nejste příznivcem hostelů.

Den druhý: Vatikán a Andělský hrad

Nicméně druhý den jsme se mohli už naplno vrhnout do poznávání města a vstříc novému dobrodružství. Dnes jsme se vydali objevovat Vatikán, stát ve státě.

První hlavou křesťanské církve byl apoštol Petr. Podle legendy zemřel svatý Petr pro svou víru mučednickou smrtí v cirku, který se nachází na místě, kde dnes leží Vatikán. Jeho nástupci sídlili nadále ve městě na Tibeře a postupně získávali různými cestami území po celé střední Itálii. Tak vnikl církevní stát, v jehož čele stáli papežové, kteří ve své osobě spojovali duchovní i světskou moc. V průběhu národního sjednocení Itálie ztratili papežové v roce 1870 svá teritoria a stáhli se do Vatikánu. Prohlašovali, že nový národní italský stát je ilegální a že oni sami jsou jeho zajatci. Tato situace trvala až do roku 1929, kdy byly mezi Vatikánem a Mussolinim uzavřeny tři Lateránské smlouvy. V těchto smlouvách byl Vatikánu zaručen zvláštní status, ovšem pouze jako náboženského reprezentanta bez politických pravomocí. Jako vyrovnání získal Vatikán značnou sumu peněz, osvobození od placení daní a právo spoluvytvářet morální dimenzi italských zákonů. To je také dnešní stav věci, i za úřadování papežů moderní doby s celosvětovou křesťanskou obcí.

Vatikánský stát má rozlohu menší než půl kilometru čtverečního, přičemž převážnou část této plochy zaujímá chrám sv. Petra a různé paláce. Vedle vatikánských muzeí v nich sídlí římská kurie jako orgán veřejného života v církevním státě. Ke kurii patří také papežští legáti, kteří zastupují Vatikán na mezinárodním poli. Naopak mnoho významných států má svá velvyslanectví při Svatém stolci. Jako papežská tělesná stráž funguje švýcarská garda. Přibližně 900 obyvatel Vatikánu má k dispozici své vlastní instituce – supermarket, lékárnu, banku, poštu.

Při naší cestě do Vatikánu, jsme vystoupili na červené lince metra A, na stanici Ottaviano, která nás vyvedla do ulice Via Ottaviano, která nás po pár minutách přivedla přímo k Vatikánu. Co nás ale po cestě rozčilovalo, byli všudy přítomní pouliční prodavači a lidé, co nabízeli zdánlivě hrozně výhodné vstupné či vycházky do Vatikánu. Všechny jsme s díky odmítli.

Hned první kroky nás zavedli na Svatopetrské náměstí (Piazza di San Pietro). Náměstí má rozlohu 240 x 340 metrů. V letech 1657 – 1667 jej Bernini proměnil na důstojné vstupní prostranství před bazilikou svatého Petra. Obří kolonády založené na půdorysu dvou půlkruhů, připomínají rozevřenou náruč, která vstřícným gestem přijímá přicházející poutníky. Tyto kolonády jsou tvořeny čtyřmi řadami sloupů, kterých je celkem 284. Římsu kolonády korunuje 140 soch světců. Dva žulové kruhy, které se nacházejí poblíž obou kašen na náměstí označují ohniska elipsy opisované kolonádami. Mohutný obelisk uprostřed náměstí o hmotnosti přes 300 tun byl do Říma přivezen za císaře Caliguly v roce 37. Relikviář na vrcholu obelisku obsahuje údajně třísku pocházející ze dřeva Kristova kříže. Dříve se mělo za to, že se tam nachází popel Julia Caesara.

Svatopetrskému náměstí dominuje bazilika sv. Petra. Projekt chrámu vypracoval architekt Donato Bramante. Ten měl za úkol nahradit chátrající baziliku, kterou dal postavit císař Konstantin na místě údajného hrobu svatého Petra. Bramante navrhl kostel v podobě trojlodní centrální stavby na půdorysu řeckého kříže s dominantní střední, a čtyřmi menšími kopulemi. Později papež Pavel V. prodloužil střední loď, čímž vznikl půdorys latinského kříže. I interiér chrámu je jedinečný zážitek. Z vestibulu vede do baziliky pět bronzových bran. Chrám o délce 187 metrů a o šířce 147 metrů  ohromuje nejen svou velikostí a výzdobou, ale i duchem výjimečnosti. Je to největší chrám v Evropě a donedávna byl i největším na světě. Nachází se v něm jedenáct kaplí, 45 oltářů, 800 sloupů z mramoru nebo bronzu, mramorové obklady, zlacené štuky, sochy a množství dalších vzácných uměleckých děl.  Některé artefakty pocházejí ještě z původní baziliky. Přímo pod skvostnou kopulí se nachází papežský oltář  zdobený baldachýnem z pozlaceného bronzu. Velká část výzdoby baziliky je dílem Berniniho. Na katedrou září zlatožluté okno z českého skla rozdělené do 12 paprsků symbolizující apoštoly, z jehož středu se snáší holubice jako symbol Ducha svatého. V bazilice se také nachází sousoší Pieta, které vytvořil Michelangelo z ušlechtilého carrarského mramoru. V podzemí se ukrývají ostatky téměř stovky papežů, několika katolických panovníků a pražského arcibiskupa, kardinála Josefa Berana.

Byla škoda, že jsme se do Vatikánu vydali zrovna v sobotu, kdy byla fronta do Vatikánských muzeí opravdu obrovská a táhla se přes celé náměstí, že jsme nakonec tuhle část našeho programu vzdali. Třeba to vyjde příště a napíšeme samostatnou reportáž na tuto budovu.

Když jsme se dostatečně naprocházeli po Vatikánu, byl čas zamířit na další atraktivitu — Andělský hrad. Stačí opustit území Vatikánu a ocitneme se hlavním bulváru, šíroké turistické třídě plné obchodů se suvenýry a restauracemi, s názvem Via Concillazione, která nás přivede přímo k branám Andělského hradu.

Andělský hrad měl původně sloužit jinému účelu. Jako hrobku pro sebe a svou rodinu ji nechal postavit císař Hadrián. Dostavěna byla až rok po jeho smrti a tak byl císař nejprve pohřben nedaleko Neapole. Strany základního kvádru z cihel jsou dlouhé 89 a vysoké 15 metrů. Na něm stojí vlastní hrobka – 21 metrů vysoký válec o průměru 64 metrů, jenž byl původně pokryt mramorovými deskami. Ve vestibulu stála obrovská Hadriánova socha. Do samotné pohřební komory vedla spirálovitá rampa, která propojovala jednotlivá patra stavby. Mauzoleum se ke svému původnímu účelu používalo necelých 80 let, posledním zde císařem byl Caracalla v roce 217. Od 3. století začalo být přestavováno na jednu z nejsilnějších římských pevností se stálou vojenskou posádkou a nakonec bylo začleněno do městských hradeb. Jméno „Andělský hrad“ vzniklo na základě události v 6. století – v Římě sužovaném morem se papeži Řehoři Velikému zjevil nad pevností archanděl Michael jak zasunuje meč do pochvy na znamení konce hrozivé epidemie. Legendu připomíná bronzová socha na vrcholku hradu.

Ve 14. století se hrad dostal do držení papežů, kteří posílili jeho opevnění a v nejvyšších patrech nechali vybudovat honosné prostory zdobené freskami. V podzemí vznikla skladiště a krutý žalář, zrušený teprve v roce 1901, kde byl vězněn i Giordano Bruno. Po rekonstrukci na začátku 20. století se Andělský hrad stal muzeem se zbrojířskou dílnou.

U Andělského hradu se nachází několik malých stánků se suvenýry. Poté, co jsme si prohlídly Andělský hrad jsme se vydali na zpáteční cestu do hotelu. Vzhledem k panující vlně veder jsme byli velice unavení.

Den třetí: Španělské schody, Via dei Condotti, Fontana di Trevi, Panteon

Je tu náš další římský den. Teploty stále atakují 40 stupňů, ale zatím ani to nás neodradí vrhnout se do poznávání dalších krás Říma. Dnes jsme měli v hledáčku další část města – okruh od Španělských schodů, přes Via dei Condotti k Fontaně di Trevi až k Panteonu.

Svezli jsme se metrem linkou A, do stanice metra Spagna, od které to bylo ke Španělským schodům opravdu kousíček. Malebné uličky nás dovedli přímo na Piazza di Spagna.

Piaza di Spagna je jedním z velkých římských salonů pod širým nebem. Tomuto náměstí dominuje nejelegantnější obchodní čtvrti v hlavním italském městě a zdejší Španělské schody přitahují ve dne i v noci davy turistů.

Majestátní dvojité schodiště, které se oficiálně nazývá Scalinata della Trinita del Monti, vede z náměstí Piazza di Spagna po svahu pahorku Pincio ke kostelu Trinitá dei Monti. Schodiště postavené v roce 1723 je dnes oblíbeným dostaveníčkem Římanů i turistů.

Náměstí Piazza di Spagna i Španělské schody vděčí za svůj název tomu, že právě tady byl v 17. století jako španělské velvyslanectví u Svatého stolce postaven Pallazo di Spagna. Během éry kavalírských cest v 18. století se zde ubytovávali zahraniční návštěvníci. Zvláštní oblibě se těšila u návštěvníků velké oblibě a proto se jí brzo začalo říkat anglické ghetto. V této čtvrti také žil a zemřel básník John Keats. Zde také sídlí muzeum Keats-Shelley, které připomíná Johna Keatse a další literáty. Pod Španělskými schody se rozkládá Fontana della Barcaccia, která vděčí za svůj název kamenné bárce nacházející se uprostřed vodní nádrže. Tuto kašnu navrhnul pravděpodobně Pietro Bernini společně s Gianem Lorenzem Berninim.

Poté co jsme si prohlídli celé prostranství, a vylezli jsme až kekostelu Trinita dei Monti, abychom si mohli prohlédnout celé prostranství z výšky, jsme se vydali prozkoumat ten zázrak s milionem luxusních obchodů a značek, jménem Via dei Condotti. Upřímně nás dostali nejen nepříliš praktické a modely na nošení, ale především ceny. Jediné co mě osobně zaujalo, byl originální a velmi krásný obchodní dům značky Fendi. Trošku znechuceně jsme se po vlastních stopách vrátili zpátky na Piazza di Spagna a vypravili jsme se k Fontaně di Trevi, o které jsme doufali, že nám zlepší náladu.

Tato fontána není nejhezčí, ale určité tou nejslavnější v Římě (zahrála si například ve filmu Andělé a démoni). K této fontáně se váže takový zvyk, každý návštěvník by měl do fontány hodit minci, aby měl jistotu, že se do města zase vrátí. I my jsme tam minci hodily, ale spíš pro to, aby se nám splnilo nějaké přání. Město Řím všechny mince, které se dostanou do fontány sbírá, a podporuje s nimi různé charitativní projekty. Známý spisovatel Charles Dickens popsal tuto fontánu jako: „Stříbrný třpyt pro oči i duši.“ Původně se zde nacházelo zakončení římského akvaduktu, Aqua Virgo. V roce 19 př. Kr. jej nechal vybudovat Agrippa, aby tak zajistil městu zásoby pitné vody, kterou přiváděl z okolních pahorků.

První kašnu na tomto místě dal postavit papež Mikuláš V. v roce 1453. Stavbu dnešní fontány inicioval papež Klement XII. v roce 1732, tuto událost do dnešních dnů připomíná pamětní deska. Centrální skulptura kašny zobrazuje boha moře Neptuna (neboli Poseidona) a dvě postavy před ním jsou tritoni: ten nalevo se pokouší zkrotit ohnivého oře, který symbolizuje rozbouřené moře; triton napravo, který troubí na lasturu představuje opak, tedy klidné moře.

Od Fontany di Trevi je to jenom pár kroků k Pantheonu. Je to jedna z nejzachovalejších antických staveb. Téměř beze změny zde Pantheon stojí už více než 1900 let. Původní Panthenon nechal postavit Marcus Agrippa v roce 27 př. n. l. O tom jak tehdy vypadal se můžeme jen dohadovat, v roce 80 vyhořel, pak byl obnoven a v roce 110 vyhořel znovu. Dnešní Panthenon byl údajně postaven v letech 120-125. Podle nejnovějších průzkumů však byla stavba započata již za císaře Hadriána v roce 114.

Panthenon je architektonicky velmi jednoduchý – tvoří ho válec a na něm polokoule s otvorem uprostřed. Tudy vstupuje do kostela denní světlo, který prostupuje celým interiérem. Cihlové stěny umožnily vytvořit po obvodu sedm pravidelně se střídajících čtverhranných a okrouhlých výklenků. Nápis nad vchodem hlásá „Marcus Agrippa, syn Luciův, postavil tento chrám, když byl poprvé konzulem“. Tento nápis je velmi zvláštní, protože ho zde císař Hadrián ponechal ve své původní podobě.

Panthenon je zasvěcen všem římským bohům. Původní teorie se však přiklání k variantě, že šlo o chrám sedmi planetárních božstev – Neptun, Uran, Saturn, Jupiter, Merkur, Venuše a Mars. Panthenon dodnes slouží jako kostel, a proto je sem možný vstup zdarma. Návštěvníky zajímají hlavně náhrobky prvních dvou králů sjednocenné Itálie, Victora Emanuela II. a Umberta I. a především hrob Raffaela.

Den čtvrtý: Římská fóra

Dnes jsme se vydali po Via dei Fori Imperiali. Tato ulice je lemována na jednom konci Koloseem, na druhém konci Forem Romanem. Na ulici se nachází pozůstatky Caesarova fora a Chrámu Míru, a také pozůstatky císařských fór Trajánova, Augustova a Nervova. Právě tuto třídu nechal v roce 1924 – 1932 zbudovat Mussolini, a zapsala se do vzhledu Říma celkem nepřehlédnutelně. Kromě toho, že si vyžádala stržení několika domů, rozdělila zcela nelogicky oblast fór na dvě, přičemž významné části zejména Nervova fóra, chrámu Míru a Trajánova fóra přímo pohřbila pod sebou. Řada antických pozůstatků byl nevratně zničena i nedostatečným a příliš uspěchaným archeologickým průzkumem, který výstavbu provázel. Na druhé straně je třeba konstatovat, že myšlenka na propojení Piaza Venezia a Koloseem se objevovala v římských pramenech již ve 2. pol. 19. stol.

Císařská fóra začala vznikat z jednoduchého důvodu – původní fórum z dob republiky přestávalo kapacitně stačit a nebylo už schopné zajistit všechny politické, náboženské, administrativní i reprezentativní funkce, jež mělo hlavní město stále se rozrůstající říše. Základní koncepce byla stejná – šlo o monumentální náměstí se sloupovými chodbami po stranách, doplněné chrámem a případně dalšími stavbami. Celý komplex vzájemně propojených fór vznikl během 150 let a představoval vůbec největší projekt architektonické obnovy starověkého Říma.

Nepřehlédnutelnou dominantou celého areálu je Trajánův sloup. Tvoří ho 18 bubnů z parského mramoru, do nichž je vytesán 200 m dlouhý, spirálovitě stoupající reliéf s více než 2500 postavami, který předvádí scény z válek s Dáky. Až na jednu výjimku se na císařská fóra nedá vstupovat, zadarmo si je můžete prohlédnout z ulic Via dei Fori Imperiali a Via Alessandrina.

Den pátý: Pláž

Dnes jsme se vykašlali na město a to horko, které tady panuje a vydali jsme se na pláž. Zamazali jsme si plavky od všudypřítomného černého písku a nasbírali si pár mušliček, a byli jsme spokojení. Načerpali jsme síly na další poznávání tohoto krásného města….

Den šestý: Forum Romanum a Coloseum 

Dnešní den byl snad nejteplejší z celého týdne. Tak jsme si udělali výlet na to nejrozpálenější místo ve městě – Forum Romanum. Forum Romanum bylo téměř po tisíc let srdcem Říma. Z někdejších majestátních budov se zachovali už jen ruiny, ale i tak můžeme vidět to, jak bylo tehdejší město mocné.

Na místě dnešního Fora se nacházeli bažiny, které se rozkládali až ke Kapitolu. Toto místo známe už z nejstarších pověstí jako místo kde bájná vlčice údajně kojila Romula a Rema. Během doby železné sloužila tato oblast jako hřbitov pro obyvatele ostatních pahorků. Později ji první osadníci používali jako shromaždiště a také jako místo, kde pásli svůj dobytek. Tarquinius někdy v 5. nebo 6. století bažiny vysušil. Začaly zde vznikat domy, obchody, ale také chrámy, baziliky, správní budovy a další instituce. Ve 2. století už bylo Forum tak přeplněné, že se vládci rozhodli přestěhovat své paláce na nedaleký Palatine.

Po pádu Římské říše ztratilo také Forum na významu, mnoho budov zchátralo  ve středověku posloužilo jako kamenolom pro římské kostely a paláce. V 16. století se pak Forum stalo pastvinou pro dobytek. Kolem roku 1803 se začaly provádět první vykopávky, dodnes však nebyli odkryty všechny stavby.

Na Forum Romanum se vstoupí u Arco di Septimia Severo, který byl postaven v roce 203 při příležitosti desátého výročí vlády římského císaře Septimia Severa. Shluk kamenů vlevo od oblouku naznačuje, kde se nacházela řečnická tribuna. V jižní části Fora stojí Tempio di Saturno s osmi sloupy. Je jedním z nejstarších chrámů na Foru, byl postaven už v roce 497 před Kristem.

Když přijdeme na Forum ve směru od Kapitolu, mineme budovu Basilica Giulia, kterou začal roku 54 př.n.l. stavět Gaius Julius Caesar. Nedaleký chrám Kastora a Polluxe, Tempio di Castore e Polluce hlídal římský jezdecký stav, a byli v něm uloženy standartní míry a váhy Římské říše. Jižně od tohoto chrámu stojí kostel Santa Maria Antiqua, což je nejvýznamnější stavba na Foru.

Přes Forum prochází Via Sacra, což je hlavní průjezdní římská silnice, po které do města vjížděli také vítězní vojevůdci a vladaři. Po levé straně se nachází pozůstatky Badilica Aemilia, kterou dali vystavět Marcus Aemilius Lepidus a Marcus Fulvius Nobilior v roce 179 př. Kr. Do této budovy chodili římané vyřizovat své peněžní záležitosti. Velká cihlová budova je důkladně restaurovaná Curia, budova senátu, kterou zřejmě dokončil císař Augustus. Prostor napravo od Curie se nazývá Argiletum. Dnes zničený chrám ukrýval kdysi sochu boha Januse, který měl dvě tváře. Naproti Curii se nachází plocha z černých mramorových desek. Pod ní byla při archeologických výzkumech objevena raně římská socha svatyně boha ohně Vulcana a fragment čtyřhranné stély nazývaný Lapis niger, na níž je ze všech čtyř stran vytesán nejstarší nápis v latinském jazyce, který pochází ze 6. století př. Kr.

Chrám Tempio di Antonio e Faustina dal roku 141 vybudovat císař Antonius k poctě své manželky Faustiny. Stojí u Curie senátu a je tak dobře zachovalý proto, že byl v 11. století vysvěcen jako křesťanský kostel. Poblíž něho bylo objeveno několik nejstarších římských hrobů. Za tímto chrámem se tyčí Tempio di Vesta a vedle něho Atrium Vestae. V chrámě udržovalo šest římských kněžek – panen z vybraných bohatých rodin – posvátný oheň, který symbolizoval trvání Římské říše a nesměl nikdy zhasnout. Vlevo za domem se nachází pozůstatky Maxentiovy baziliky, která byla pozastavena po roce 306. Přestože se do dnešní doby dochovalo pouze jediné kdysi 100 metrů dlouhé lodi, těší se tento antický fragment trvale nízké pozornosti návštěvníků. Budova měla původně také desítky sloupů z nichž se zachoval pouze jeden. Ten dnes stojí před kostelem Santa Maria Maggiore.

Než dojdeme ke Koloseu, projdeme kolem poslední velké památky na Foru, kterou je Arco di Tito. Tento vůbec první triumfální oblouk v Římě dal v roce 81 vybudovat císař Domicián na počest svého bratra a předchůdce Tita. oblouk připomíná Titovo vítězství nad Židy v roce 70 a je zdoben reliéfy, které zachycují císařův triumfální vjezd do Říma.

Druhou část dnešního dne jsme strávili v Koloseu. Stavba Kolosea  byla dokončena v rekordním čase, za pouhých 8 let, v roce 80, kdy se na základě celosvětového hlasování stalo jedním ze sedmi divů antického světa.

Koloseum můžeme v celé jeho obrovské velikosti obdivovat pouze z určitého, a velmi velkého odstupu. Kolem roku 72 začal Vespasián stavět podle vzoru staršího Marcellova divadla. Tento amfiteátr měl vzniknout na místě, kde císař Nero zamýšlel vybudovat jezero pro svůj Zlatý dům. Se zdejším bažinatým terénem byla spjata řada problémů. Finanční prostředky na gigantický projekt se čerpaly z válečných kořistí. Když v roce 79 Vespasián zemřel, amfiteátr byl dokončen v rekordním čase. Při sto dní trvajících zahajovacích hrách bylo usmrceno přes 5000 zvířat. Amfiteátr byl a je mistrovským dílem architektury. Jeho jednoduchý půdorys slouží dodnes jako vzor pro moderní stadiony. 50 – 73 tisíc diváků, kteří se do amfiteátru vešli, jej mohlo opustit 80 východy a to během pouhých několika minut. Nad řady sedadel bylo možné za deště nebo při vedrech napnout obrovskou plachtu, kterou museli upevňovat námořníci římského císařského loďstva.

Uvnitř působí Koloseum zpočátku poněkud strohým dojmem, protože velké části řad sedadel a podlahy zmizely. Ničivý požár v roce 217 zničil vrchní partie a dřevěnou arénu. Další škody způsobily v Koloseu požáry a zemětřesení, k nimž docházelo během následujících 400 let. V 6. století se stavba využívala jako dílna a hřbitov, kolem roku 1320 se zřítila celá jižní strana amfiteátru. V další fázi pak obyvatele Říma používali kameny vytěžené z Kolosea na stavbu silnic a paláců. V roce 1744 prohlásil papež Benedikt XIV. Koloseum za místo posvěcené krví křesťanských mučedníků, a zabránil tak jeho další devastaci. V tomto bodě se ovšem legenda mýlí, v amfiteátru zemřelo jen málo křesťanů, protože tato aréna byla přednostně určena k zápasům gladiátorů a k jiným hrám. Zvláště zajímavá je dnes přístupná část Kolosea s tunely a chodbami pod jevištěm. Tam stávaly kdysi zdvihací plošiny, které dopravovaly zvířata, gladiátory a kulisy nahoru. Kromě toho bylo možné amfiteátr zaplavit a předvádět zde námořní bitvy.

Diváci se podle vážnosti, postavení ve společnosti a podle pohlaví rozsazovali na různá místa a museli se rovněž podrobovat přísné etiketě oblékání. Císař a vestálky seděli ve speciálních lóžích naproti sobě a velmi blízko k centru dění. Na velkých terasách mezi nimi zaujímali místa senátoři, oblečení celý v bílém, kteří usedali na vlastní přinesené židle. Nad nimi sedávali římští občané a nakonec ve výšce 40 metrů a ve vzdálenosti 50 metrů od jeviště ženy, otroci a chudina. Historická bádání však prokázala, že na hry do Kolosea chodilo velmi málo žen. Některé skupiny jako zasloužilí vojáci, písaři a heroldové, zaujímaly místa ve vlastních sekcích, jiní se nesměly na hry dívat vůbec. Na vstupence bylo vyznačeno číslo místa k sezení a cesta, která tam vedla. V amfiteátru působili dokonce uvaděči, kteří se starali o pořádek.

Další den už jsme mířili „o dům dál“ do Neapole. Tomuto městu je věnován zase další článek.

 

Rome is nicknamed differently, eg „caput mundi“ – the capital of the world. Sometimes it was true, sometimes not very much. It was also called the „eternal city,“ and this eternity is long over 2768 years. Each visitor can then choose the name that is the closest to his heart.

The city is called „eternal“, but its history can be divided into 4 periods for better orientation. For almost 1200 years, an ancient epoch ranging from the first Etruscan settlements to the Palatine over the long period of the Roman Republic to a gradual decline in the late imperial era. After the devastation at the time of the migration of the peoples, the pope’s center of power was founded in the early Middle Ages. The epoch of the greatest power and glory of the Church princes came in the Renaissance and Baroque, which brought Rome to a new flourish. In 1871, the Church State was captured by the Piedmont troops. Rome became the capital of united Italy and the Vatican only its independent enclave.

According to the legend, the city founded the twins Romulus and Remus, which were watered by the wolf, in 753 BC. on the Palatinate hill. Romulus, who killed his brother in the dispute, called them „Roma“. It is safely documented by the early Paleontological settlement of the Palatine in the 9th century BC. Later, the Etruscans came to these places and dried the swamps around today’s Roman Forum. When the last Etruscan king was deposed, it was founded in 510 BC. the Roman Republic, which lasted for 5 centuries. After three Pole Wars with the Caraibe of Severeafafria, Rome became a world superpower spread across the Mediterranean Sea.

After the appointment of a successful General Gaius Julius Caesar, a life dictator in 44 BC, the period of Roman autocrats began. When Caesar was murdered in the same year, the powers of Marcus Antonius and Caesar’s nephew Oktavian, who as Augustus became the first emperor, took over. Rome was then the undisputed ruler of the Mediterranean, but he did not manage internal conflicts of his own empire. After the terror of Emperor Neron, chasing the Christians accused of a devastating fire in Rome in the year 64, he passed power into the hands of Emperor Vespasian, who restored law and order and built large structures like the Colosseum.

After the death of Mark Aurelius in 180, the Roman Empire began to decay. Emperor Constantine and his followers left the once-proud Rome once more and more to their fate and promoted to the capital of Constantinople. In the 5th and 6th centuries, Germans strayed through Rome several times. In 476 the Germanic leader of the mercenaries Odoaker deposed the last Roman emperor Romul Augustul.

Since the middle of the 6th century, Rome has been a mighty provincial city of the Byzantine Empire. In this period of great decline the city has strengthened the power of the Roman bishops. But even the mighty Pope could not defend Rome from its enemies. The Popes sought Christian protectors against the Langobards in the north. Pope Leo II. during the Christmas Mass of the year 800 he crowned King Charles the Great as the Emperor of Rome. Since that event, the development of Rome has begun to turn for the better, and at the same time a base of centuries of controversy has been laid between the emperor on one and the pope on the other. This controversy culminated in 1084 by the burning of Rome by the Emperor of the Roman-German Empire Henry IV, who crossed with Pope Gregory VII. The Papacy was hit in a very sensitive place, three centuries later, even the French apocalypse in Avignon was established. The return to greater stability was only the election of Pope Martin V. in 1417, which overcame the profound Papal dissolution and finally the Vatican turned into a papal residence.

The new flowering of Rome was the renaissance pope of Nicholas V. the founder of the Vatican Library and his successors. The pope’s orders were made by great artists such as Bramante, Michelangelo, Raffael, Bernini and Borromini. Church princes participated in secular power struggles and with their troops conquered large parts of central Italy. In the course of the counter-reformation in the 16th century, the Popes let Rome build even more splendor and luxury. Already at the end of the 18th century, the optimistically tuned city magically attracted enthusiasts for learning. They lived, for example, J. W. Goethe, J. Keats, P. Shelley. During the occupation by the Napoleonic troops, Rome became a republic on time until Pope Pius VII again took office. Aroused national awareness led the Risorgimento movement in 1860 to establish the Kingdom of Italy. Rome, which was initially independent, was incorporated into it only in 1870. Pius IX, who himself declared himself a prisoner and fled to the Vatican.

The new capital has been upgraded since 1871, and new districts have grown around the center as rainforest mushrooms. Mussolini left the world exhibition in 1942, which eventually did not take place, to build between Rome Osti and the uturistic district of EUR. In the 1950s, the tide of hundreds of thousands of poor Italians from the south of the country demanded rapid construction of suburban suburbs. Beautiful centro storico, however, remained spared.

… and here, at Leonardo da Vinci airport in Rome, we landed less than two hours with a lot of other people. Just as we emerged from the airplane, the heat of the heat was waving us. We could easily find an exit from the airport, where one of many bus companies took us from the airport to the city center, to Termini’s main train station. (The journey cost us about 6 euros per person.) The main task of the day was to get to the hotel, which we managed somehow, despite the fact that our google maps did not work, despite the fact that the Italians are not very capable of marking the streets and indicators and other conveniences of modern times do not tell them much. We stayed at Hotel Jonico . Even though we are at the end of our stay we have evaluated this hotel as being rather below average, but if you are looking for budget accommodation, it is definitely one of the options if you are not a fan of hostels.

First day: the Vatican and the Angelic Castle

However, the next day we could have plunged into cognition town and meet a new adventure. Today we went to discover the Vatican, state in the state. The first head of the Christian Church was the Apostle Peter. According to the legend, Saint Peter died for his faith in the martyrdom of the circus, located at the place where the Vatican is today. His successors settled in the town of Tibeira and gradually gained various routes throughout the whole of Central Italy. This was the way the Church State, headed by popes, who combined spiritual and secular power in their person, entered the church. During the national unification of Italy, the Popes lost their territories in 1870 and retreated to the Vatican. They claimed that the new national Italian state is illegal and that they are their prisoners themselves. This situation lasted until 1929, when the Lateran Treaty was concluded between the Vatican and Mussolini. In these treaties, the Vatican was granted a special status, but only as a religious representative without political authority. As a settlement, the Vatican has earned a considerable amount of money, exemption from tax, and the right to co-create the moral dimension of Italian law.

This is also today’s state of affairs, as well as the posting of the popes of modern times with a worldwide Christian community. The Vatican State has an area of ​​less than half a square kilometer, with most of this area occupying the temple of St. John the Baptist. Peter and various palaces. In addition to the Vatican Museums, the Roman Curia is the seat of public life in the Church State. The Curia also includes papal legates representing the Vatican in the international field. On the contrary, many important states have their embassies at the Holy See. The Swiss Guard is working as a papal body guard. Approximately 900 Vatican residents have their own institutions – a supermarket, a pharmacy, a bank, a post office.

On our way to the Vatican, we set out on the red line A of the metro station at Ottaviano, which took us to Via Ottaviano, brought directly to the Vatican. But what annoyed us all along the way were street vendors and people who offered seemingly very advantageous admissions or walks to the Vatican. We all refused thanks. The first steps took us to Piazza di San Pietro. The square has an area of ​​240 x 340 meters. Between 1657 and 1667, Bernini turned it into a dignified entrance area in front of St. Peter’s Basilica. The giant colonnades, based on a plan of two semicircles, resemble an open arms that greeted the incoming pilgrims with gentle gestures. These colonnades are made up of four rows of columns with a total of 284. The Cornice of the Colonnade crowns 140 statues of saints. Two granite circles that are located near the two fountains in the square indicate the outbreaks of the ellipse described by the colonnades. A huge obelisk in the middle of a square weighing more than 300 tons was brought to Rome by Emperor Caligula in the year 37. The reliquary at the top of the obelisk contains allegedly a shattered wood of Christ’s cross. Previously, it was believed that there was the ashes of Julius Caesar. St. Peter’s Basilica dominates. The temple was designed by architect Donato Bramante. He was tasked with replacing the dilapidated basilica built by Emperor Constantine on the site of St. Peter’s alleged grave. Bramante designed a church in the form of a three-nave central structure on the top of a Greek cross with a dominant middle and four smaller domes. Later, Pope Paul IV extended the Medium, creating a ground plan of the Latin Cross.

Even the interior of the temple is a unique experience. From the vestibule there are five bronze gates in the basilica. A temple of 187 meters and a width of 147 meters impresses not only its size and decoration, but also the spirit of excellence. It is the largest temple in Europe and until recently it was the largest in the world. There are eleven chapels, 45 altars, 800 columns of marble or bronze, marble tiles, gilded stucco, sculptures and many other rare works of art. Some artifacts come from the original basilica.

Right below the splendid dome is a papal altar decorated with gold-plated bronze canopy. Much of the decoration of the basilica is a work of Bernini. A gold-yellow window of Czech glass divided into 12 beams symbolizing the apostles, from the center of which is the dove as a symbol of the Holy Spirit. The basilica also houses the Pieta Sculpture, created by Michelangelo from the noble Carrara marble. The remains of almost hundreds of popes, several Catholic rulers and Archbishop of Prague, Cardinal Joseph Beran are hidden in the underground.

It was a pity that we went to the Vatican just Saturday, when the front of the Vatican Museums was really huge and stretched across the square. eventually they gave up this part of our program. Perhaps it will be the next time and we will write a separate report on this building. When we were making a good visit to the Vatican, it was time to turn to another attraction – Angel Castle.

Just leave the Vatican and find the main boulevard, a wide tourist class full of souvenir shops and restaurants, called Via Concillazione, which will take us directly to the gates of the Angel’s Castle. The castle was originally intended for another purpose. The Emperor Hadrian built it as a tomb for himself and his family. It was only a year after his death and the emperor was first buried near Naples. The sides of the base brick block are 89 inches long and 15 meters high. It has its own tomb – a 21-meter-long, 64-meter-diameter roller that was originally covered with marble slabs. There was a huge Hadrian statue in the vestibule. A spiral ramp led to the funeral chamber itself, linking the individual floors of the building. The Mausoleum used its original purpose for less than 80 years, the last of which was the Emperor Caracalla in 217.

Since the 3rd century it has been rebuilt to one of the strongest Roman fortresses with a permanent military crew and eventually incorporated into the city walls. The name „Angel’s Castle“ originated on the occasion of the 6th century event – in Rome plagued by the sea, Pope Gregory the Great appeared above the fortress of Archangel Michael as he inserted his sword into the vagina to mark the end of a terrible epidemic.

Legendu recalls a bronze sculpture on the top of the castle. In the 14th century, the castle was held by the popes, who strengthened its fortifications and built a fabulous area decorated with frescoes on the top floors. The underground was a warehouse and a cruel dungeon, which was canceled only in 1901, when Giordano Bruno was also imprisoned. After the reconstruction at the beginning of the 20th century, the Angelic Castle became a museum with an armory workshop. Several small souvenir stalls are located at the Angelic Castle. After exploring the Angelic Castle, we set out on our way back to the hotel. Due to the prevailing wave of heat we were very tired.

Second day: Spanish stairs, Via dei Condotti, Fontana di Trevi, Pantheon

There is our next Roman day. Temperatures are still attacking 40 degrees, but it will not stop us from venturing into discovering other beauties of Rome. Today, we had another part of the city in the viewfinder – a circle from the Spanish Steps, Via dei Condotti to Fontana di Trevi to Pantheon.

We walked by metro line A to Spagna Metro Station, which was really a bit of a staircase to the Spanish Steps. The picturesque streets lead us directly to Piazza di Spagna. Piaza di Spagna is one of the great Roman salons in the open air. This square dominates the most elegant business district in the main Italian city, and the Spanish stairs attract crowds of tourists all day and night. The main double staircase, officially called the Scalinata della Trinita del Monti, runs from Piazza di Spagna along the slope of the Pincio hill to the Trinità Church dei Monti. The staircase built in 1723 is now a favorite destination for Romans and tourists.

The Piazza di Spagna and the Spanish Steps owe its name to the fact that it was here that Pallazo di Spagna was built in the 17th century as the Spanish Embassy at the Holy See. During the 18th century Cavalier era, foreign visitors were staying here. The popularity enjoyed the popularity of the visitors, and therefore it soon became the English ghetto. The poet John Keats also lived and died in this area. Here is also the Keats-Shelley Museum, which reminds John Keats and other writers.

Beneath the Spanish stairs lies Fontana della Barcaccia, which owes its name to a stone barge located in the middle of a water reservoir. This fort was probably designed by Pietro Bernini together with Gian Lorenzo Bernini.

After exploring the whole area, we climbed to the Trinita dei Monti to explore the entire area from above, we went exploring the miracle with a million luxury shops and brands , on behalf of Via dei Condotti. Sincerely, we have received not only very practical and wearable models but above all prices. The only thing I personally interested in was the original and very beautiful Fendi department store.

A little bit disgustedly we went back to Piazza di Spagna and headed for Fontana di Trevi, which we hoped to improve our mood. This fountain is not the nicest but some of the most famous in Rome (for example, in the movie Angels and demons). This custom fits this fountain, every visitor should throw a coin into the fountain to make sure he’s in town for will come back. And we coined the coins, but rather to make a wish. The city of Rome collects all the coins that get into the fountain, and supports various charity projects with them. Famous writer Charles Dickens described this fountain as: „Silver glitter for eyes and soul.“ Originally there was the ending of the Roman Aqueduct, Aqua Virgo. In 19 BC, it was built by Agrippa, so as to ensure the city drinking water supplies, which led from the surrounding pahorků.First fountain at this place was built by Pope Nicholas V in 1453. The construction of today’s fountain was initiated by Pope Clement XII. in 1732, this event is commemorated today by a memorial plaque. The central sculpture of the fountain depicts the god of the sea of ​​Neptune (or Poseidon) and the two figures in front of it are tritons: the one on the left trying to tame a fiery horse symbolizing the turbulent sea; The triton on the right, which blows on the seashell, is the opposite, a quiet sea.

From Fontana di Trevi it ​​is only a few steps to the Pantheon. It is one of the most preserved ancient buildings. Almost unchanged, Pantheon has been there for over 1,900 years. The original Panthenon was built by Marcus Agrippa in 27 BC. It was only then that we could guess at that time, burned out in 80, then resumed, and in 110 it burnt again.

Today’s Panthenon was allegedly built between 120-125. However, according to the most recent surveys, the building was begun under Emperor Hadrian in 114. Panthenon is architecturally very simple – it consists of a cylinder and a hemisphere with a hole in the center. This is how the daylight enters the church, which penetrates the entire interior. Brick walls made it possible to create around the perimeter seven regularly alternating square and circular niches. The inscription above the entrance says, „Marcus Agrippa, the son of Lucius, built this temple when he was the first consul.“ This inscription is very strange, because Emperor Hadrian left it in its original form.

The Panthenon is dedicated to all the Roman gods. The original theory, however, is inclined to the variant that it was the temple of seven planetary deities – Neptune, Uranus, Saturn, Jupiter, Mercury, Venus and Mars. The Panthenon still serves as a church, so it is possible to enter it for free.

Visitors are mainly interested in tombstones of the first two kings of United Italy, Victor Emanuel II. and Umberta I and above all the tomb of Raffaello.

Third day: Roman forums

Today we went on Via dei Fori Imperiali. This street is lined at one end by the Colosseum, at the other end by Foreman Roman. The remains of the Caesar’s Forum and the Temple of Peace are located on the street, as well as the remains of the Imperial forums of Trajan, August and Nervova. He had this class built in the years 1924 – 1932 by Mussolini, and made a noteworthy appearance in Rome.

In addition to requiring the demolition of several houses, it divided the area of ​​the forums completely illogically into two, with the important parts of the Nervova Forum, the Temple of Peace and the Trajan’s Forum buried underneath. A number of ancient remains were irretrievably destroyed by the inadequate and too hasty archaeological survey that accompanied the construction.

On the other hand, it should be noted that the idea of ​​linking Piaza Venezia and the Coliseum appeared in Roman sources in the 2nd half. 19th stol. Emperor’s  forum began to emerge for a simple reason – the original Forum was starting from the time the Republic will suffice, and there was no longer able to to ensure all the political, religious, administrative and representative functions that the capital of the ever-expanding empire had. The basic concept was the same – it was a monumental square with column corridors on the sides, complete with a temple and possibly other buildings. The entire complex of interconnected fora was created in 150 years and was the largest architectural restoration project of ancient Rome.

The dominant feature of the whole area is the Trajan’s Column. It consists of 18 marble marble drums, carved in 200 m long, spirally rising relief with more than 2500 characters, showing scenes from the Dacians wars.

With one exception, the Imperial Forum can not enter, freebies they can be viewed from the streets of Via dei Fori Imperiali and Via Alessandrina.

Fourth day:Beach

Today we gave up the city and the heat which prevails here and we went to the beach. We dropped our swimsuits from the ubiquitous black sand and gathered a couple of nuts, and we were happy. We drew strength to explore this beautiful city …

Day Fifth: Forum Romanum and Coloseum

Today was the hottest day of the week. So we made a trip to the most terrible place in the city – Forum Romanum. Forum Romanum has been the heart of Rome for almost a thousand years. From former stately buildings they are preserved only ruins, but even so we see it as the former site of the present city mocné.Na Fora were in swamps, which stretched up to the Capitol. This place is known from the oldest legends as the place where the mythical wolf allegedly nursed Romula and Rema. During the Iron Age, this area served as a cemetery for the inhabitants of the other hills.

Later, the first settlers used it as a gathering place, and also as the place where their livestock stood. Tarquinius sometimes dried in the 5th or 6th centuries. Houses, shops, but also temples, basilicas, administrative buildings and other institutions began to emerge here. In the 2nd century the Forum was so crowded that the rulers decided to move their palaces to the nearby Palatine. After the fall of the Roman Empire, the Forum was also lost in importance, many of the buildings dilapidated in the Middle Ages served as a quarry for Roman churches and palaces. In the 16th century, the Forum became a cattle pasture. Around the year 1803, the first excavations began, but until now all the buildings were uncovered.

The Forum Romanum will join Arco di Septimia Severo, built in 203 on the tenth anniversary of the Roman emperor Septimio Sever. A cluster of stones to the left of the arc indicates where the speaker’s tribune was. In the southern part of the Forum stands Tempio di Saturno with eight pillars. It is one of the oldest temples on the Fora, it was built already in 497 BC. When we come to the Forum in the direction of the Capitol, we go to the Basilica of Giulia, which began in 54 BC. build Gaius Julius Caesar. The nearby Temple of Kastora and Pollux, Tempio di Castore, and Polluca were guarded by the Roman equestrian condition, and were fitted with standard rates and scales of the Roman Empire.

South of this temple stands the Santa Maria Antiqua Church, the most important building on the Foro. Via the Via Sacra crossing the Forum, the main transit road of Rome, where the victorious commanders and rulers came in. On the left is the remains of Badilica Aemilia, built by Marcus Aemilius Lepidus and Marcus Fulvius Nobilior in 179 BC. Romanies went to this building to handle their monetary affairs. The large brick building is a thoroughly restored Curia, a building of the Senate, apparently completed by Emperor Augustus.

The area to the right of Curia is called Argiletum. Today the destroyed temple once hid the statue of god Janus, who had two faces. Opposite Curia there is a black marble slab. Under it, the early Roman statue of the sanctuary of the fire god Vulcan and the fragment of a square stalk called Lapis niger was excavated under archaeological research, on which the oldest inscription in Latin from the 6th century BC is carved from all four sides.

Tempio di Antonio Faustina gave the Emperor Antonius to build his wife Faustina. It stands at the Curie Senate and is so well preserved because it was consecrated as a Christian church in the 11th century. A few of Rome’s oldest graves were discovered near him. Behind this temple stands the Tempio di Vesta and beside it Atrium Vestae. In the temple, six Roman priests – a virgin of selected wealthy families – held a sacred fire that symbolized the duration of the Roman Empire, and could never be extinguished. On the left behind the house are the remains of the Maxenti Basilica, which was suspended after 306.

Although only one 100-meter-long ship survives to this day, this antique fragment enjoys constantly low visitor attention. The building originally had dozens of columns, of which only one was preserved. He is standing in front of the church of Santa Maria Maggiore. Coming to the Coliseum, we are going through the last great monument to the Forum, Arco di Tito. This triumphal arch in Rome was built in 81 by Emperor Domicián in honor of his brother and predecessor Titus. the arch reminds Titus‘ victory over the Jews in the 70’s and is decorated with reliefs that capture the Emperor’s triumphal entry into Rome.

We spent a part of this day in the Colosseum. The construction of the Colosseum was completed in record time, in just eight years, in the year 80, when it became one of the seven wonders of the ancient world on the basis of a global vote. The Colosseum can only admire its huge size at a certain and very large distance. Around the year 72 Vespasián began to build on the pattern of the older Marcello Theater. This amphitheater was to take place at a place where Emperor Nero intended to build a lake for his Golden House. There have been many problems with the marshy terrain. The funds for the gigantic project were drawn from wartime prey. When the Vespasián died in 79, the amphitheater was completed in record time. In a hundred days of opening games, over 5000 animals were killed.

The Amphitheater was and is the masterpiece of architecture. Its simple floor plan serves today as a model for modern stadiums. The 50 to 73 thousand spectators who entered the amphitheater could leave 80 exits in just a few minutes. Above the rows of seats, it was possible to stretch the huge sail in the rain or the breeze, which the sailors of the Roman imperial fleet had to fasten. Inside, the Colosseum was initially somewhat auspicious because large parts of the rows of seats and floors had disappeared. The devastating fire in 217 destroyed the upper part and the wooden arena.

Further damage caused in the Colosseum the fires and earthquakes that occurred over the next 400 years. In the 6th century the building was used as a workshop and cemetery, around 1320 the entire southern side of the amphitheater collapsed. In the next phase, the inhabitants of Rome used stones extracted from the Colosseum for the construction of roads and palaces. In 1744, Pope Benedict XVI declared. Colosseum as a place sanctified by the blood of Christian martyrs, and thus prevented its further devastation. At this point, however, the legend is mistaken; few Christians died in the amphitheater, as this arena was primarily intended for gladiator wrestling and other games.

Particularly interesting is today the accessible part of the Coliseum with tunnels and corridors below the stage. There once stood the lifting platforms that transported animals, gladiators and backdrops up. In addition, the amphitheater could be flooded and demonstrated here by naval battles. Divers were ranked in different places according to their seriousness, their position in society and by sex, and they had to undergo a strict clothing label. The emperor and vestals sat in special boxes opposite each other and very close to the center of events. On the large terraces between them occupied the seats of the senators, the clothes in white, who sat down on their own chairs. Roman citizens were seated above them, and finally at a height of 40 meters, and at a distance of 50 meters from the stage, women, slaves and the poor. Historical research, however, has shown that very few women went to the Coliseum games. Some groups, such as deserving soldiers, scribes and herolds, occupied seats in their own sections, others were not allowed to watch at all. The number of seats and the route that led there were marked at the entrance. The amphitheater was even working on the people who cared for order.

 

The next day, we were heading for „the house further“ to Naples. This city is dedicated to another article.

 

 

 

 

 

 

Share

Add a Comment

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

error: Content is protected !!